Spankingové profily

Tua

2010-08-02T14:06:00.001+02:00

Dobrý den. Četla jsem si několik článků v rubrice Spankingový profil a napadalo mě, že bych také ráda přispěla.

Poznámka: Tua je autorkou povídky O Davidovi a Zuzaně.

Výprasky mě přitahovaly už odmalička.. Na druhou stranu jsem se jich ale jako každé dítě bála. Neuměla jsem si to vysvětlit. Pamatuji si, že když běžel v televizi film, a hrozilo, že v něm někdo dostane na zadek, odešla jsem do vedlejšího pokoje. Běhal mi mráz po zádech a asi jsem se i styděla. Doma jsem dostávala jen zřídkakdy, většinou od matky za nějaké drzosti, nebo neposlušnost, ale nejčastěji mi stačilo vařečkou jenom pohrozit. Matka výprasky nijak zvlášť neuznávala, a mám pocit, že jí byly stejně nepříjemné jako mně. Chytila mě vždy za loket a vysázela mi několik rychlých ran přes sukni. Nepamatuji se, že by mě kdy ohnula přes koleno, nebo mi sukni vykasala. Od dvanácti nebo třinácti let už mě nebila vůbec, maximálně mi vlepila pár facek.

Když jsem byla starší, začala jsem si vše více uvědomovat a postupně se s tím smiřovat (i v pubertě jsem se za sebe v tomto ohledu velmi styděla). Často jsem si vymýšlela různé příběhy a situace, a hned vzápětí jsem si slibovala, že už to nikdy dělat nebudu. Příběhy sbírám a vymýšlím dodnes.

Můj oblíbený nástroj je vařečka, ale občas stačí i ruka. Rákoskou jsem nikdy nedostala a tak mě trochu děsí. Nejraděj mám polohu přes koleno. Výprasky na holou uznávám jen jako zcela výjimečný trest.

Občas stále přemýšlím, proč jsem taková, jaká jsem a nebylo by mi lépe, kdybych byla jako většina ostatních, „normální“. Žel, nemá smysl truchlit nad něčím o čem stejně nelze rozhodovat.

Zdraví Tua

Tomáš

2010-06-30T09:04:00.002+02:00

    Spanking pro mě znamená především příjemnou podívanou na pěkné zadečky, na které dívky či ženy dostávají výprask. Jsem tedy v tomto oboru SM teoretik, nebo lépe řečeno voyaer. Mám raději kresby, protože na nich je zpravidla vše podstatné vyjádřeno mnohem přesvědčivěji – brzy jsem pochopil, že holky, nastavující na fotografiích a filmech holý zadek rákosce, nedostávají skutečný výprask Kdyby nějaká cestovní kancelář pořádala tématické zájezdy do minulosti, určitě bych se jel podívat na mrskání nezbedných žen na pranýři. Kdyby mi ale kat podal metlu, abych exekuci provedl sám, určitě by se mi roztřásly ruce a utekl bych.

    Nikdy jsem na zadek nedostal a také po tom netoužím. Ode mě dostala výprask jednou manželka a jednou starší dcera (ta mladší si z toho vzala poučení a tak nikdy bita být nemusela); byl jsem k tomu ale více méně donucen. V druhém případě manželkou a v prvním nepřímo tchýní. Manželka je o několik let starší než já a když jsme se brali, bylo jí 26 let. Asi rok jsme bydleli u jejích rodičů a tchýně mě měla velmi ráda, a v případě neshod vždy stála na mé straně. Manželka to velmi těžce nesla a tak netrvalo dlouho a začala se s matkou hádat. Byla při tom dost sprostá a když se tchýně dala do pláče, dostal jsem zlost, doběhl do kuchyně pro vařečku a položil si manželku na klín. Když si teď na to vzpomínám, mám dojem, že celý výprask byl v režii tchýně. Nic nenamítala, že má být její dcera bita, když jsem jí ale stáhl kalhotky (z obrázků Jiřího Wintera - Neprakty jsem věděl, že výprask se dává na holou zadnici), řekla: „Tomášku, vařečkou ne.“ Odložil jsem tedy vařečku a naplácal manželce rukou. Sice chvilku protestovala, pak ale začala brečet - bolet to muselo. A tchýně se zase ozvala: „Tomášku, to stačí.“ Přestal jsem tedy a donutil manželku, aby před svou matkou poklekla a odprosila jí, a odešel jsem. Co si řekly, nevím. Doložku nejvyšších výhod v ložnici jsem neztratil a žena mi řekla, že si sice výprask zasloužila, ale že už to nesmím nikdy udělat. Vyhověl jsem jí. Starší dcera byla bita v pubertě ze skoro stejných důvodů. Když už manželka nedokázala její přezíravé chování vydržet, utrhla na dvorku z meruňky prut, a já jsem musel přehnaně sebevědomé třináctileté dceři stáhnout kalhotky a nasekat na zadek. V obou případech jsem byl velmi překvapen, že se nedostavily příjemné pocity, které jsem míval, prohlížel-li jsem si výprask na obrázku. Asi to bylo tím, že jsem trestal ženy, které jsem měl velmi rád.

    První takovou exekuci jsem viděl, když mě bylo osm let a byl jsem na pionýrském táboře. Vymkl jsem si kotník a musel jsem ležet s nohou přivázanou na kladce na ošetřovně. Byla tam se mnou asi o rok starší holka, která se zřejmě nudila a tak jednou vylila vázu plnou vody na kuchařky, které pod naším oknem hrály na verandě karty. Pak rychle zalezla do postele a předstírala, že spí. Vzápětí se otevřely dveře a na ošetřovnu vběhla mokrá kuchařka s vařečkou v ruce. Rychle se zorientovala, strhla z holky peřinu, vyhrnula jí noční košili a naplácala jí na zadek. Líbilo se mi to tak moc, že jsem se do holky zamiloval. Asi za pět let jsem našel u tety na půdě předválečné (dnes bychom řekli comixové) časopisy Punťa. Kromě krásných vyprávění o pěkných pejscích tam byly i příběhy o nezbedné primánce Máje, a v jednom z nich dostávala na zadek metlou za nepříliš dobré vysvědčení. Pointa příběhu byla v tom, že si v očekávání výprasku strčila do kalhotek polštářek. Dodnes si pamatuji verš:

„Metla sviští, jen to mlaská,

podhlavníček v gatích praská.

Táta svým očím nevěří,

z milé Máji lítá peří.“

Uprosil jsem tetu, aby mi je půjčila a do doby, než začal Neprakta kreslit do Dikobrazu vtipy se stejnou tématikou jsem se k ničemu podobnému dlouho nedostal (kromě filmu Cech panen Kutnohorských, který jsem viděl alespoň desetkrát). Pak až na konci minulého století, díky internetu… Tehdy jsem také uvažoval o napsání první povídky. Byla to „Nezbedná dívka“, ve které nešlo o nic jiného než o výprask. V těch dalších jsem se snažil popsat i okolnosti, které k němu vedly; několikrát se mi to, mám alespoň takový dojem, povedlo. Nejsem nijak plodný autor; to, co jste si ode mne přečetli za rok, jsem postupně psal asi deset let.

    To, že mě spanking zajímá jen jako bolestivý trest, který je aplikován výhradně na ženy, se odráží i v mých povídkách. Velmi mě mrzí neúspěch „knížkové série“, který jsem považoval za velmi zdařilý sci-fi seriál. Nemám, bohužel, nadání Fulgura, který mě dokáže nádherným příběhem a dokonalou češtinou vždy nadchnout a velmi milé se mi zdají povídky Katariny. Nemám rád, když autor vzhledem k chabé slovní zásobě používá vulgarismy a to se na tomto blogu, na rozdíl od mnoha jiných, nestává.

Teď mám rozepsané tři povídky, něco jim ale stále chybí. Snad na to brzy přijdu a doufám, že se pak budou líbit.

Katarina - rozhovor s Libertinem

2010-05-18T13:20:00.000+02:00

Ahoj Katarino, děkuji, že jsi našla chuť a čas trochu si popovídat a doplnit tak čtenářům jejich pohled na Tebe, jako nejpilnější autorku na blogu. Dodatečně gratuluji.

Ahoj Libertine, i já děkuji za Tvůj čas a nápad udělat se mnou rozhovor, protože jsem profil neměla v plánu.

Jak jsi se vlastně ke psaní spankových povídek dostala? Psala jsi je už dříve (pokud ano, tak kam) nebo jsi dříve psala na jiná témata?

Při brouzdání světem spankingového internetu jsem narazila na Aryonův blog, který mne potěšil množstvím nebrutálních videí a pestrostí příjemných povídek. Nějakou dobu jsem byla jen pasivní čtenář, ale pomyslný pohár se naplňoval. První nápad, že bych mohla přispět nějakou povídkou, vznikl při čtení těch Tomášových, které se mi líbily - rozhoupala mne až povedená Rabínova moudrá slova, ve stejné době vznikly i hezké povídky Fulgura Asi dostanu a Tomášova Nevěrná žena. Řekla jsem si, že také nejsem žádná spisovatelská star, ale když využívám služeb deníku, tak proč také nepřispět svou troškou. Vlastně úplně prvně, když jsem ještě na Aryona nenarazila, tak jsem plánovala napsat povídku pro Dívčiny, ale pak mě odradila tvrdost povídek pro veřejnost a úvod – bičování žen...

Také jsem teď někde slyšela názor, že ženy mají snahu se nějak umělecky realizovat – někdo vyšívá, tančí, batikuje, kreslí, já jsem si zvolila amatérské psaní... Mozek relaxuje a utíká do fantazijního světa.

Zjevně píšeš rychle. Jak vypadá vlastně Tvoje autorská dílna? Hodně opravuješ, přepisuješ, nebo prostě vypálíš text více méně načisto poté, co se dostaví nápad a je volná chvilka? A dáváš ho číst před odesláním třeba svému partnerovi nebo ho rovnou odešleš sama?
Nápady přicházejí nečekaně, často v autobuse cestou do práce, kdy ještě tak trochu spím. Zde tedy vzniká základní kámen. Na to pak nabaluji stručný děj, hlavu a patu. Pak usedám k počítači a příběh jako takový, detaily, dialogy, to už vzniká nějak samo. Vzhledem k času někdy na jeden zátah nebo postupně. Někdy mi manžel kouká přes rameno, ale konečnou povídku odesílám až Aryonovi.

Jaký máš vztah ke svým povídkám a mohla bys vybrat tři, které máš (bez ohledu na reakci čtenářů) sama nejraději?

Tady bych asi začala povídkou Měli jsme dohodu. Rovnocenný pracovní a manželský pár si hraje v práci. Jaké asi musí být příjemné napětí, když manžel má celý den atraktivní ženu na očích a jen on ví, co se skrývá pod šaty. A ona jednou odloží konzervativní pracovní kostým a obleče něco odvážnějšího... Povídka Pochopil se u mne pojí s nepopsatelným pocitem při vstupu do Panteonu, tajemností místa a náturou Itálie. A v poslední řadě se mi zalíbil Bodyguard, ačkoliv jsem více dílů neměla původně v plánu, ale tomu párečku nelze odolat.

Tvoje povídky střídají současnost s minulostí, vzdálené končiny i domácí prostředí, jsou občas romantické, někdy realističtější. Kde bereš náměty ? (četba, filmy, cestování, realita atd.)?
Vše jsi již vyjmenoval v závorce :-) Nápady vznikají opravdu různě, někdy jen scéna z kovbojského filmu, věta z romantického filmu, jindy opravdu místo z dovolené, atmosféra města, uličky, stavby, fronta v Obi. Najednou přijde záblesk inspirace a příběh vzniká sám. Když už inspirace uvadá, tak sáhnu po pasáži z knihy J.L.Rowland Tetovaná konkubína – detektivova manželka čeká na návrat svého muže (samuraje) z vyšetřování s očekáváním, co bude dál, protože neposlechla jeho příkaz, což bylo v Japonsku v 16.st nemyslitelné. Je to krásná pasáž. Plná obav, odvahy, lásky, touhy po ní i svobodě, odpuštění. Dává mi inspiraci v psaní, prostě jen popsanou atmosférou. Spanking tam není, ale v posteli nakonec skončí.

Ve svých povídkách (s výjimkou našeho společného Sultána) dáváš jasně najevo, že pro Tebe je spank M/F jasným favoritem. Zkusila jsi někdy nebo dovedeš si představit i jinou variantu (F/F v jedné nebo druhé podobě nebo F/M)?

Tady bude odpověď krátká – neumím a nezkusila. Prostě mi M/F přirozeně sedí a v páru nám to vyhovuje. Jinou roli jsem si v Sultánovi zkusila ráda, přestože jsem mohla příběh vést jinudy, bylo to něco nového a nevadilo mi to.

Mohla by ses nám blíže představit? Věkové kategorie asi znáš, chceš něco dodat o svém manželovi, o svém dětství a „uvědomování si“ obliby výprasků? Kdy a jak se to vlastně u Tebe projevilo? A jak vlastně vznikl Tvůj autorský pseudonym?

Spadám do kategorie 20-30. To, že nejsem vanilka se objevilo již v dětství, asi kolem 10-12ti let. Doma se upřednostňovala spíše domluva ústní než ruční, což ale asi nehraje roli. Myslím, že když už se člověk jednou narodí spankově pozitivní, tak je jen otázkou času, kdy se to projeví, ať už vyrůstá v jakékoliv rodině. Nevím jak jiní, ale já jsem si před spaním v hlavě přehrávala různé příběhy, něco jako pohádka na dobrou noc. Nejednalo se ale o prince s princeznou, co po polibku žili šťastně až do smrti, ale při tom polibku si princeznička hladila červenou prdelku. Během dospívání mi ale přišlo divné spojovat výprask s věcí tak odlišnou jako je sex, ale v době internetu se člověk k informacím dostane snadno, takže doba tápání byla ulehčena. První dospělý výprask prostě tak nějak vznikl, neinicioval ho nikdo, přišlo jedno plácnutí jen tak a kladná reakce z mé strany, partner pochopil a přistávaly další pleskance...

Katarina vznikla na motivy Zkrocení zlé ženy - W.Shakespeare jistě odpustí, že jsem si vypůjčila jeho postavu, ale uchvátila mne představitelka Katariny, kterou na Letních Shakespearovských slavnostech před mnoha lety báječně zahrála po boku M. Dlouhého mne neznámá slovenská herečka.

Jak moc se liší fantazie ve Tvých povídkách od Tvého vlastního života? Nechci Ti lézt příliš do soukromí, ale můžeš se k tomu trochu vyjádřit? Jaké jsou Tvoje spankové a případně další preference (podle Tvých povídek jsi zjevně mix lehce submisivní ženy a ženy provokatérky/hecířky)? Kdo případné výprasky iniciuje, Ty nebo manžel?
Realita je rozhodně jiná než povídky, minimálně v tom, že mé ženské postavy dostávají mnohdy víc, než já bych kdy připustila (představa zvědavých pohledů na můj zadeček ráno ve společné dámské šatně v práci, no, nic moc...). Práh bolesti mám spíše nižší, mám raději, když se k němu jen přiblížím a bolest nepřevládne nad vzrušením, na bolesti jako takové nevidím nic vzrušujícího, příjemná by měla být celá atmosféra situace. Iniciátor se různí, záleží na situaci, náladě, času, myslím, že nikdo nepřevažuje.

Oba protipóly preferencí využívám s jasným záměrem. Ve které z nás není malý čertík? Takže ano, Kateřina se občas vyklube a v rudém prádle provokuje svého Petruchia, ale ví jak to skončí :-) Ale i submisivní holčička s copánky, v růžových kalhotkách přehnutá přes koleno, má své kouzlo.

Jsou trestné nástroje, které máš vysloveně ráda nebo naopak nerada? Máš ráda i další pomůcky (vibrátory, skřipce atd.) a další formy projevů submisivity (poziční tresty, bondage atd.)? Hrajete pro zpestření také různé hry apod.?

Obecně mám raději tupější pocity, než ostrý dopad rákosky. Takže všudypřítomná ruka, pravítko na stole, kartáč a jiné praktické věci převažují. Tady tak trochu překáží tenké panelákové stěny, takže jsem našla zalíbení v tišších formách projevů submisivity – poziční tresty mezi ně nepatří, nic mi neříkají, stejně tak jako převleky a hry – tady už musí být oba dobří herci, aby se vše povedlo ke spokojenosti obou, v povídce může pisatel vymýšlet dialogy a scénky klidně měsíc, ale večerní hraní je pak ´naostro´. Vlastně žádná z povídek nevychází z mých zážitků a ani se žádná nestala návodem k domácí scénce, jakoby to pro mne byly dva jiné světy. Scénky s neposlušnou uklízečkou nebo drzou sestřičkou - to pro mě moc není, člověk pak jakoby není sám sebou, musí si najednou na něco hrát, ale to je jen můj názor. Ale s bondage ses trefil – je jasným vyjádření, kdo je pánem situace a hlavně jak velká je důvěra mezi partnery.

Často jsou hrdinkami Tvých povídek pěkní „spratkové“. Jaký k nim máš vlastně vztah? Rozlišuješ výchovné, trestné, relaxační, erotické apod. výprasky? A Tvůj hrdina musí být za všech okolností „klaďas“ bez poskvrnky?
Vlastně vždy se do hrdinky musím vcítit a sžít se s ní, abych mohla psát, takže se to různí podle nálady. Například Lily vznikla při pár cestách do práce s partou náctiletých slečen, kdy mi cukala ruka (přestože F/F mne normálně neláká). Napadlo mě, že takový spratek by se do povídek báječně hodil. Když ale mám klidnou náladu, pohodovou mysl, chvíli bez starostí, tak mysl odpočívá vymýšlením, jak asi by si ta děvčica mohla hezky užít a bude to spíš erotický výprask...

Co se rozlišení reálných výprasků týče, řekla bych, že v naprosté většině případů se u mne jedná o formu předehry, stres a depku by mi asi 25 neodehnalo, na výprask i psaní povídek musím mít čistou hlavu a užít si situaci, jediná povídka, kterou jsem psala naštvaná na celý svět byla Co kdybych. Na druhou stranu mě ale pár plesknutí, třeba i nečekaných, zase vrací do ´tady a teď´, když lítám myšlenkami mimo a nemůžu se vymotat z řešení nějakého problému, špatné nálady apod.

S povídkovým hrdinou to je jednoduché – v případě, že má „vychovávat“, tak by minimálně v té chvíli měl mít jakousi morální převahu, aneb já jsem kravinu neudělal, ty ano, tak dostaneš. V každém případě se ale snažím volit výprasky chtěné, případně zasloužené, ale ženou odsouhlasené, i když třeba jen v tichosti sama před sebou. V případě erotického výprasku to nemusí být Pan Dokonalý, ale od koho jiného by se nám ženám výprask líbil, než od něho? Zmalovat zadek si jen tak od někoho asi nenecháme.

Je fakt, že počet čtenářů tohoto blogu výrazně převyšuje počet čtenářek (minulá Aryonova anketa to potvrdila). Jak si to Ty vysvětluješ?

Výsledek ankety mě vážně překvapuje, a to hned z několika důvodů (určitou převahu mužů bych byla ochotná připustit, ale tady je rozdíl velký):
muži většinou upřednostňují vizuální podněty, kterých je nejspíš více na specializovaných webech, zde je dost povídek – ženy naopak rády čtou erotickou, romantickou literaturu
ženy se možná více stydí o takovém tématu hovořit veřejně, zde mají možnost anonymity a ochranu „davu“
řekla bych, že hodně žen si nechce moc určité preference v osobním životě připustit, proto mohou hledat své představy na internetu, zde
ale je mi jasné, že existuje nespočet důvodů a úvah, proč anketa vypadá tak, jak vypadá (muži mají méně práce a více času sednout k PC, doma si neplácnou, tak alespoň jinde si o tom přečíst a tak :-)

Velikonoce už jsou za námi, ale jak vidíš anglosaskou tradici „Birthday Spanking“ aneb narozeninový výprask? Mně je to moc sympatické konání a u nás zatím zcela opomíjené, zatímco z Valentina se udělal téměř masový svátek.

Někde jsem četla, že tato tradice vznikla jako návaznost na první poplácání miminka doktorem, aby se probudilo k životu. Pokud BS funguje v kruhu rodinném jako forma tradice s ohledem na úctu k dětem a jejich věk, tak proč ne, asi vždy záleží na povaze dítěte a vlastně celé rodiny, jak se k této netradiční tradici staví a hlavně jak ji pojmou.... Někde rodiče symbolicky poplácají jen své děcko s jedním plesknutím navíc, to aby se i ten další rok hezky žilo, někde to funguje v rámci blízké rodiny a účastní se na probouzení k dalšímu roku života (třeba tatínka) i tetička a strýček při oslavě a rodina má z toho legraci. Mezi přáteli to je pak zábava v partě za přispění alkoholu, asi jako náš táborový hobl končící hozením do potoka či rybníka, takže tady je to také sranda. No a manželé, ti ať si dělají, co chtějí :-) Popravdě, sama jsem takovou rodinnou oslavu nezažila.

Děkuji za příjemné popovídání, Katarino, a přeji hodně dalších nápadů a jimi vyvolaných povídek, na které se čtenáři, včetně mne, již určitě těší.

I já děkuji, nápadů je zatím stále dost, snad bude dost času i na ty povídky. A Ty už také zase začni psát.

Martin

2010-05-11T09:27:00.002+02:00

Jméno : Martin
Bydliště : Praha
Preference : více submisivní než dominantní, ale neodmítám to

Uvádíš preferenci výprask přijímat, ale i dávat. Jak to tedy vlastně je?

Nejdříve jsem začal v roli toho, který výprask dostává. Ale postupem času se u partnerky objevila zvědovost taková, že chtěla také vyzkoušet, jaké to je a já souhlasil. Postupně se učím být nesmlouvavý vyplácející. Mám pocit a teď vlastně již zkušenost, že poznat druhý konec nástroje jen pomůže poznat pocity partnera a hru obohatí a podstatně rozšíří.

Jaké je tvé zaměření v oblasti spankingu, máš preferované nástroje?

Mezi mé nejoblíbenější nástroje patří pásek a teď už i rákoska. Z té jsem měl nejdříve docela strach, ale dobrý pružný nástroj v rukou člověka, kterému důvěřujete, dovede své. Pro větší výprask je potřeba raději pevně přivázat.

Kdy jsi se spankingem začal?

Že mne nějaký druh spanking vzrušuje, i když jsem ještě o spankingu nic nevěděl, jsem poznal již na konci puberty. Pravítko a lehký výprask přes postavený penis mne vzrušoval. Potom dlouhou dobu nic a až s partnerkou troche svazování a lehký výprask páskem je vlastně začátek.

V minulé odpovědi zmiňuješ výprask i jinak než jen na zadek. Chceš k tomu něco dodat?

Ani moc ne. Ne, že bych o tom nechtěl mluvit, ale nevím co dodat. Nejsem zaměřen pouze na výprask přes zadek. Výprask je pro mne jednou ze součástí BDSM, kde lehký výprask přes jiné části těla, svorky na citlivých místech těla, ale i případné kapky vosku a pevné spoutání patří k mému zájmu.

Máš v plánu, pokud by se uskutečnil, zúčastnit se srazu ?

Ano rád. Zúčastnil jsem se již jednoho z Aryonových srazů a bylo to příjemné setkání s podobně zaměřenými lidmi. Po rozpačitém začátku jsme nakonec prožili příjemné delší odpoledne s povídáním, zkoušením různých nástrojů v reálném použití a nakonec i dvě “předvedení” trestu s rukou lady Charis.

Chceš ještě něco doplnit ?

Pokud se objeví dotazu čtenářů deníku, tak se odpovědi nebráním.

Slečna vařečka

2010-05-05T14:44:00.003+02:00

Dnes bych vám chtěl představit Slečnu vařečku.
Mailová adresa na Slečnu vařečku je slecnavarecka(zavináč)centrum(tečka)cz.

Slečno vařečko, tvoje přezdívka je nám jasná, když se podíváme na tvůj profil. Jaké výprasky máš ráda a je opravdu vařečka tvým nejoblíbenějším nástrojem?

Mám raději, když holka vyplácí holku. Je to takové něžnější a holky mají krásnější pozadí. Jinak vyplácím kamošku, občas když máme čas a domluvíme se spolu. Jinak ráda bych nastavila i zadeček někomu já, ale nějaké Pěkné Mamince, ne někomu, kdo bude surovej, výprask od kluka mne moc nezajímá ani neláká, ani vyplácet kluka mne moc nebere.
Na vyplácení mám ráda polohu přes koleno. Je to jako malá holčička, co dostává, ale i přes opěradlo apod.
Vařečku mám opravdu ráda, dělá pěkná kolečka obzvláště když ji namočíš vodou. To je potom mlaskot a nestojí to tolik námahy. To pak dostaneš 25 a cejtíš se jako by jich bylo 50.
Jinak vařečka je super ,ale když plácaš rukou na holej zadeček, je to daleko krásnějši pocit, to mi věř.

Poslal jsem slečně vařečce pár doplňujících otázek a s jejím svolením je zveřejňuji. Dawe

Prozradíš alespoň své křestní jméno?

Ráda zůstávám v anonymitě takže ti neřeknu jak se jmenuji, zatím tedy ne.

Jsi jen na holky? Nevadila by tě přítomnost muže u vašeho dívčího výprasku?

Jsem na kluky, mám přítele a jsem s ním šťastná. Výprasky mám ráda intimně, o samotě, ne pro diváky, to ne. Beru to jen jako spanking, nic jiného.

Máš ráda výprask jen vařečkou, nebo i rukou či jiným nástrojem? Vlastníš nějaké zvláštní vařečky, s dírami a podobně?

Výprask vařečkou mám moc ráda, ale ráda i plácám rukou třeba na začátku výprasku, aby se zadeček pěkně prohřál a začervenal. Vařeckou už to jen dolaďuji, ono ruka pak také bolí. Vařeček mám dost a jaké mám to poznáš když si otevřeš můj profil zde. Ale nemám tam všechny, mám i nějaké doma, tam jich mám asi tak 20.

Dostávala jsi jako malá výprask vařečkou? Zlobila jsi někdy schválně aby jsi ho dostala? Od kdy na sobě pozoruješ zájem o výprask?

Dostávala jsem na zadek jako malá holka taky někdy, to z nás asi každý a kdo ne tak se k tomu bojí přiznat. Schválně jsem nikdy nezlobila, pokaždé to bylo za trest. Od kdy to na sobě pozoruji to ti fakt nepovím.

Ví o tvých zálibách přítel?

Partner to o mně ví, ale on na to není a já ho do ničeho nechci nutit.

Jsi u výprasku vzrušená? Nepředstavuješ si nebo nechtěla bys i něco víc?

Vzrušená bývám, ale beru to prostě jen jako výchovný prostředek, ne jako hru. Ale je pravda, že už kamarádka mockrát dostala tak, že plakala.

Děkuji ti za zodpovězení otázek a měj se krásně.

Libertine - pokračování

2010-04-06T16:06:00.003+02:00

Děkujeme všem čtenářům deníku, kteří si udělali čas na náš rozhovor, obzvláště pak těm, kteří připsali v komentáři dotaz nebo přispěli nápadem. A + L

Já asi některé čtenáře moc nepotěším, většina mých odpovědí bude záporná, tento rozhovor byl výjimkou, kdy mi časové uvolnění umožnilo alespoň na nějaký, relativně krátký časový úsek, se znovu trochu aktivně zapojit do života na blogu. Po Velikonocích mě okolnosti opět donutí být převážně víkendovým čtenářem a vzdáleným pozorovatelem tohoto úžasného života, který stejně naladěným lidem přináší radost, potěšení i uspokojení. Všem autorům přeji nevysychající zdroj nápadů, dostatek času i trpělivosti k tvorbě dalších povídek a Aryonovi jen samé spokojené čtenáře. Avellana

Darina:
Děkuji oběma za nápad připravit pro dny velikonoční na deník rozhovor, je příjemným zpestřením. Neodpustím si ale výtku, proč není více otázek směrováno právě k těmto příznivci spanku oblíbeným svátkům ? Věřím, že Libertine by dokázal zajímavě a barvitě zavzpomínat..., mohu tedy místo Avellany požádat o nějakou velikonoční historku, vzpomínku já ?
Děkuji a přeji všem KRÁSNÉ VELIKONOCE !

L: Musím se trochu zastat Avellany, těch otázek, které připravila, bylo mnohem víc, došli jsme ale k názoru, že by byl rozhovor příliš dlouhý, tak jsme provedli přísnou selekci. Místo toho jsem tedy poslal novou povídku ve formě dopisu. Její základ, to odpoledne, jsem skutečně zažil a dopadl jsem stejně, jako Petrovi kamarádi, zbaštil jsem to i s navijákem (ale nelitoval)  .

Romana:
Začínám svoji jednodenní velikonoční dovolenou otevřením deníku a nestíhám číst.
Přeji všem čtenářům spokojené velikonoční svátky plné hezkých zážitků.
A Libertinovi i Avellaně velký dík za rozhovor.
A protože komentář dává prostor i pro otázky, hned si dvě dovolím:
1) Libertine, co Tě jako první napadlo, když Tě Avellana oslovila se žádostí o rozhovor. Prosím, stručnou, ale upřímnou odpověď.
2) Avellano, netradiční rolí reportérky se aktivně vracíš na deník, dočkáme se nových povídek ?

L: Pokusím se:
1) Překvapení (nečekal jsem to)
2) Pobavení (Avellaniny přesvědčovací metody jsou trochu netypické, svůj mail uvedla tím, že chápe, pokud rozhovor odmítnu, protože ona to udělala stejně. To by přece přesvědčilo každého, že?) 
3) Souhlas (když jsem si přečetl její mail celý, nešlo odmítnout. Odmítl bych pouze v tom případě, kdybych si měl napsat sám svůj profil. Ale předchozí rozhovory jsem si přečetl s chutí, jenom bych je uvítal delší, takže to, a osoba tázající se, to asi rozhodlo.)
4) Zděšení (když jsem dostal tu smršť otázek. Nakonec z toho ale bylo docela hezké a zajímavé povídání si)
Omlouvám se, stručněji to nešlo, stručnost totiž v mém písemném projevu patří k mým nejslabším stránkám. Ale vůči Avellaně mám čisté svědomí, varoval jsem ji předem…

A: Výše už bylo napsáno to podstatné, zatím žádné nové povídky nepíšu, dokonce jsem ani nestačila dokončit vloni rozepsanou, velikonoční. Tak snad za rok, pokud skleróza nevymaže zamýšlený příběh  .

Elliot:
Také přeji všem návštěvníkům blogu hezké velikonoce, dostatek řádně sešlehaných zadečků a jejich majitelkám, aby pomlazení zanechalo celoroční účinky.
A neodpustím si otázku: Byl rozhovor oboustranný, bude pokračování, prohodili jste si vzájemně úlohy ?

A: Nebyl, Libertine přišel s nápadem výměny rolí, udělat rozhovory dva, ale zmiňované časové omezení z mé strany to neumožnilo. Třeba časem…

L: Respektoval jsem její argument, že kdyby na každý rozhovor navazoval protirozhovor, kruh by se uzavřel. No, něco na tom je, ale úplně mě to nepřesvědčilo, to přiznávám.
Jinak, pokud máš na mysli pokračování tohoto rozhovoru, v případě zájmu se k němu můžeme po čase vrátit, materiálu jsme připravili dost. Ale teď by to bylo skutečně moc dlouhé a na druhé straně, prostor mají další rozhovory, na které se sám moc těším.

Bára:
Tato forma profilů, tedy rozhovor, mi přijde mnohem zajímavější, lepší, než jen heslovité představení se. Před časem jsem právě první stručné příspěvky trochu kritizovala, tak chci přispět, odčinit alespoň malým nápadem a zeptat se Avellany, zda by rozhovory neudělala i s oběma stručně se v profilech prezentujícími pány, Fulgurem a Huidem, tedy pokud oni by souhlasili.
Fulgur je pro mne stále na deníku "jedničkou", nechci se ostatních dotknout, ale každý máme své oblíbence a já jeho návrat vítám a Huid a jeho Univerzita přímo řadu otázek nabízí. Tak co?
KRÁSNÉ VELIKONOCE, ZVLÁŠTĚ PAK PONDĚLÍ, VŠEM !

A: Ta co, Báro ? Nepřevezmeš štafetu a pokud získáš souhlas obou zmiňovaných pánů , nevyzpovídáš je pro deník Ty ? Po zkušenosti s Libertinem mohu jen doporučit, obava, jak na moje oslovení zareaguje, byla naprosto zbytečná, zkraje z trochu rozpačitého, oťukávacího úvodního mailu se rozvinula příjemná, docela dlouhá, povětšinou vtipná, ale někdy i docela důvěrná komunikace (moje pocity).

(také) Markéta
Dobrý večer a děkuji za rozhovor.
Ve Tvých povídkách se často objevují náznaky hezkých očí hlavního protagonisty (můj okáč atd.). Pokud je Tomáš Tvou vylepšenou verzí, máš také takové oči?
Děkuji předem za odpověď.

L: Jestli je Markéta Tvé skutečně jméno, tak si odpověď určitě zasloužíš, já ho mám moc rád .
Na rozdíl od mé lehké nadváhy, více šedivých vlasů a kvanta vrásek (ze kterých by ta fiktivní Markéta asi odvázaná nebyla), ty oči tam asi jsou. Mí známí tvrdí, že je mám po mámě a ta očima uměla mluvit! Ať již se jimi usmívala nebo smála, mračila nebo vysílala blesky, většinou nebylo potřeba víc mluvit. Takže asi ano. Několik holek a ženských mi to aspoň tvrdilo.

Týna:
A co takový rozhovor s majitelem blogu, Aryonem. Moc troufalý nápad ?
Já dokonce myslela, když s nápadem profilů přišel, že první profil-rozhovor bude jeho.
Všem přeji hezké Velikonoce plné nezapomenutelných zážitků.

A: Mohla bych použít odpověď pro Báru a požádat Tě, abys rozhovor připravila Ty. Ale netuším, zda do toho alespoň jedna z Vás půjde, tak rozšířím tuto výzvu na všechny čtenáře, s deníkem doposud spolupracující aktivně či jen pasivně, muže i ženy, je škoda nechat profily-rozhovory zapadat prachem. Neoslovují všechny, ale svoji skupinku příznivců si už našly a proč by nemohl vzniknout rozhovor muže s mužem či ženy s ženou, pokud v danou chvíli opačná dvojice neprojeví zájem či nenajde dostatek času. Já už teď předem děkuji a těším se…..

L: Rozhovor s Aryonem (a pěkně dlouhý) bych si tedy také hrozně rád přečetl. Ale, na rozdíl od Avellany si myslím, že by ho přece jen měla vést žena. Je v tom rozdíl, opravdu.

Martin:
Dík za rozhovor a zítra přeju super mrskačku!
Libertine,
jaký názor zastáváš na poziční tresty a speciální převleky (dozorce-vězeňkyně, školní uniformy atd.),v Tvých povídkách se skoro (mimo převleků
"prodavaček" ve Starožitníkovi) nevyskytují ?

L: Hm, poziční tresty. Jestli Ti dobře rozumím, tak pohled na červenou prdelku, stojící třeba v koutě, s rukama nad hlavou, by určitě nebyl k zahození, já ale přece jenom preferuji po vlastní exekuci přesun do pelíšku…
A k těm převlekům. Asi vycházím z vlastních zkušeností, kdy jich moc nebylo, tedy mimo těch krátkých a jakoby studentských sukýnek. Ale jinak by se mi moc líbily, to přiznávám, asi je budu muset vložit do povídek častěji. Mužské oko si prostě vyžaduje více stimulů, to je fakt.

Libertine

2010-03-31T11:43:00.001+02:00

Před několika týdny jsem si dovolila oslovit se žádostí o rozhovor pro deník doposud nejrychleji píšícího autora povídek, Libertina. Z původně zamýšlené vzájemné výměny několika otázek/odpovědí se stalo příjemné, docela dlouhé povídání, jehož výsledek si

Vám jako malou Velikonoční nadílku dovolujeme předložit.

Libertine, Tvůj vstup na deník v prosinci 2009 vyvolal rozruch a dá se říci, že tento stav, že každá Tvoje povídka na sebe přiláká značné reakce, trvá stále. Překvapila Tě ta odezva čtenářů ?

Když jsem se odhodlal (po dlouhém zvažování pro a proti) poslat svou první povídku do Aryonova deníku, řekl jsem si, že to prostě zkusím a přivedly mě sem hlavně některé povídky autora Tomáše. Buďto se lidem líbit bude nebo ne, ale já budu psát to, co chci psát, ne to, co se líbí většině čtenářů, tj. pouze klasický a stručný M/F spank. Nejsem negramotný, takže bych takovou povídku stvořit určitě uměl, ale mě by to nebavilo. Já se potřebuji dostat hlouběji do děje, popsat aktéry, navodit atmosféru, vysvětlit důvody těch výprasků, prostě proto jsou mé povídky tak dlouhé. Je mi líto, ale jsou a patrně i budou J.

Co se týče těch reakcí/komentářů, tak ty kladné mi udělaly, samozřejmě, radost, zvláště ty od opačného pohlaví, protože jsem prostě mužskej, no. Ty, které si stěžují na délku mých povídek musím ujistit, že lepší už to asi se mnou nebude. A ty veskrze negativní až sprosté (typ – z povídek je mi na blití) vypovídají spíš něco o jejich autorech než o mně.

Od prosince jsi obohatil deník 15 povídkami, což je úžasné tempo. Skutečně všechny píšeš až teď nebo občas zalovíš v šuplíku a zveřejníš něco napsaného již dříve ?

Tak ty zveřejněné povídky jsou skutečně všechny aktuální, začalo to tím Mikulášem. Šuplík sice existuje, ale tam jsou věci starší, které zatím váhám zveřejnit. Je tam pár veršovánek (nejsou to absolutně básně typu sonety) a je tam i několik kapitol příběhu, pracovně nazvaného Mládí a zrání …. Ty jsem začal psát sám pro sebe, mám hotových několik kapitol, nemyslím si, že jsou úplně špatné, ale teď jsem se k nim už dlouho nedostal. Zveřejňovat je ale asi nebudu, protože bych byl nerad, kdyby mě někdo zase napadl z „pedofilie“, protože je to sice vyprávění z dob minulých, ale začíná v mladistvém věku hlavního protagonisty….

Tyto povídky jsou Tvými prvotinami nebo ses k psaní vrátil po určité pauze ?

Co se týče eroticko/spankové tvorby, je to jednoznačně můj loňský začátek. Naposledy jsem publikoval zcela jiné texty ve studentských časopisech, což už je opravdu hodně dávno, takže jsou to prvotiny.

Můžu se Tě zeptat na věk, třeba jen zařazením do kategorie a), b) c) ?

Spadám do poslední kategorie (40 let a výše), ale i ta je pro mě příliš lichotivá J .

Ve skutečnosti je mi už přes padesát, bohužel.

Co Tě přivedlo ve zralém věku k psaní takto orientovaných povídek ?

Je to prosté, souhrn vážných zdravotních problémů v rodině, návazně i vztahových, ne zrovna nejlepší situace v zaměstnání a současná odpudivá realita dnešní

společnosti 20 let od Listopadu.

Takže utíkám od reality ke vzpomínkám (naštěstí je kam utíkat) a k fantaziím (ty mám dost bujné) a to k tématu, které je mi dlouhodobě velice blízké. Ale teď, prosím, obraťme list.

Tvoje povídky se nevyhýbají žádnému tématu, žádné době ani prostředí. Podle čeho svoje postavy umísťuješ do středověku, posíláš do Anglie …. ?

Tohle je těžká otázka, v podstatě musím říci, že nevím. Vždycky mě zajímala historie (ale ne ta školská – letopočty atd., spíš souvislosti, informace o skutečném životě v té které době, včetně historických románů, nejlépe když na nějaké téma je napsáno více knih. Měl jsem to štěstí, že jsem se i v minulém režimu měl možnost dostávat služebně do zahraničí a poznávat nejen země, prostředí, ale hlavně lidi, a to mi moc pomohlo.

Takže, dostat se do nějaké doby a nějakého prostředí pro mě velký problém není, asi záleží na momentálním nápadu. A ta Anglie, „English Vice“ (neboli anglická specialita = spanking), to je prostě klasika, tu jsem vždycky miloval a v době mého tápání mi moc pomohla vymotat se z blbých pocitů, že jsem nějaký úchyl. Tímhle si asi prošla většina spřízněných duší, ale za nás žádný internet nebyl…

Nabídka trestným pomůcek v Tvých povídkách je velice bohatá. Skutečně Tvůj zadek poznal všechny zmiňované pomůcky nebo jsi jimi někdy udílel výprasky Ty ?

Tak v tomhle si nevymýšlím ani trochu, tohle za sebou skutečně mám a to v obou polohách (a jsem za to vděčný).

A to, jak jsem si šel pro ty dva tawse na celní poštu někdy počátkem devadesátých let, na to vzpomínám s úsměvem dodneška…

Průvodci a autoři Tvých povídek Tomáš a Markétka, on stárnoucí prošedivělý muž, ona studenka VŠ, jsou značně rozdílného věku. I v soukromí upřednost-ňuješ větší věkový rozdíl mezi mužem a ženou ?

Ale ne, (tedy, ne, že by se mi nelíbilo mít vedle sebe hezkou, řekněme dvaadvacítku, ale jí by se to asi moc nelíbilo…) to bylo zcela spontánní. Když jsem psal tu první, mikulášskou, povídku, vzpomněl jsem si na jednu příhodu, která byla podobná, tehdy to byl dárek jedné mladé ženy v roli čerta. No a já jsem dost věrně (i když s trochou nadsázky) popsal to své „alter ego“, dal jsem mu do vínku prostory a čas a pak jsem přemýšlel, která ženská by mohla chodit dělat čerta, být volná a přitom už nebýt naivka a napadla mě ta vysokoškolačka. Ve druhé povídce už jsem dal jasně najevo, že je volná a záleží jen na ní, jestli se občas u Tomáše ukáže. A pak už jsem nějak zapomněl, že tam je ten příliš velký věkový rozdíl a nechal jsem je ještě chvíli spolu. Já to vidím tak, že oba vědí moc dobře, že to je jen momentální vztah, který jim vyhovuje, ale nemá budoucnost. Ona je pro něj vzpomínkou na mládí a určitým elixírem života a sama se od něj má možnost hodně naučit (teď nemyslím erotiku a spank, protože tam je více než rovnoprávnou partnerkou). Nevím, ještě chvíli je asi spolu nechám, zatím mě neunavují…

Poznal jsi ve skutečném, nikoliv povídkovém životě obdobnou „Markétku“ ?

No, jestli myslíš dlouhodobý vztah, tak to, bohužel, ne. Měl jsem to štěstí, že se mi v životě objevilo několik zajímavých ženských, se kterými jsem se skutečně nenudil, a byly naladěné na stejnou strunu, ale dlouhodobě z toho nikdy nic nebylo, z různých důvodů, většinou kvůli jiným vztahům atd. Takže ta moje literární Markétka zosobňuje v krátkém časovém úseku jednotlivé zážitky za delší časové období (a částečně je tam, samozřejmě, fikce). No a ty její dvě spolubydlící, to už je vážně jen fantazie, ale pro mě moc hezká!

Tvoje povídky působí věrohodně, jakoby je skutečně psali dva lidé – muž a žena. Jak se dokážeš tak přesvědčivě vcítit a vyjádřit pocity toho druhého ? Měl jsi štěstí na komunikativní spank partnerky, které dokázaly o svých přáních a potřebách otevřeně hovořit ?

Děkuji za lichotku, ale já ten pocit nemám, do ženského myšlení, mluvy, uvažování a já nevím, čeho všeho dalšího, se prostě vcítit nedovedu, já píši tak, jak by se mi to líbilo.

O to podnětnější pro mě bylo nedávno zveřejněné zkušební společné psaní s Katarinou, které mě moc bavilo a jenom potvrdilo, že ženský a mužský pohled jsou nádherně odlišné, i když píší na společné téma. Rád bych si to zase někdy zopakoval, ať už se to čtenářům bude líbit nebo ne. My jsme se shodli, že nám se to líbilo, což je hlavní, a tímto Katarině ještě jednou děkuji za kuráž a příjemnou spolupráci J.

Ale máš pravdu, že jsem měl a mám docela slušnou schopnost se s osobami toho krásného druhého pohlaví bavit i o věcech dosti intimních, o vztazích, erotice i tom spanku a skleróza ještě nepropukla naplno, takže si něco i zapamatuji. Asi jim umím

i naslouchat (tedy, pokud mluví o tématu, které mě aspoň trochu zajímá…).

A doufám, že mi dámy odpustí, že je někdy tak trošku cituji J .

A poslední slovo, většina žen mě nikdy neposlala do háje, nebo neurazila, ani v případě, že nadhozené téma nebo choutky nebyly jejich parketa. Naopak, byly ochotné se o tom bavit. To hrozně oceňuji. Ženské jsou prostě tolerantnější, to je fakt…

Než povídku odešleš na deník, jakými prochází úpravami ? Čteš ji po sobě několikrát, proškrtáváš, upravuješ nebo je dílem první verze ?

Já většinou píši rovnou a pokud v průběhu psaní dojde k „přesměrování“, pak hned příslušně upravím předchozí děj. Čtu ji nakonec po sobě ze dvou důvodů: aby tam nebylo nelogické pokračování předchozího děje a aby tam nebyly gramatické chyby. Sice česky docela umím, ale někdy změním konec rozepsané věty a hrubka je tu, někdy mi můj drahý „word“ opravuje správné výrazy za špatné (hlavně mně x mě), tak na něj musím také dohlédnout.

Čte někdo Tvoje povídky před odesláním/zveřejněním ?

Tak za tuhle otázku mnohokrát děkuji, protože na ni, poprvé, mohu stručně odpovědět: NE.

Závěr skoro každé povídky otvírá prostor pro navázání, pro pokračování. Jak si udržuješ přehled o již napsaných příbězích ?

V tomhle ZATÍM problém nemám, asi ta hlavička přece jen stále trochu funguje. A ta případná pokračování? Někdy se do nich pustím, ale většinou jen v případě, kdy si myslím, že jsem je nedokončil. Jinak ta nahozená témata opouštím a zapadám do nových příběhů. Tohle jsou povídky a ne kniha. Ale mám s tím problém, to vím. Jenže to už jsme zase zpátky u těch dlouhých povídek, že?

Pokud se Ti v hlavě zrodí nápad, poznamenáváš si ho někde, než ho zapracuješ do povídky ?

Zatím si je nepoznamenávám, ale asi budu časem muset, protože zejména v noci člověka napadnou výborné věci a někdy ráno už jsou pryč. Já píši hodně v noci, z různých důvodů, a buďto povídku rovnou dokončím, nebo ji alespoň podstatně rozepíši. Mé největší problémy jsou dva: Za prvé začít psát připravený nápad, prostě rozepsat se, zvolit styl, formu, ve které se povídka bude odehrávat a za druhé (a to je vážně můj problém) povídku dopsat! Když už mám totiž v hlavě více méně srovnané co bude dál a jak to dopadne, mozek lehce vypíná a hlavou se honí nové nápady, nová témata a ta mě hrozně lákají. Takže přinutit se dopsat to, co už je mi jasné, a počkat s novým námětem, který mě přitahuje a vzrušuje, to je pro mě řehole, která vyžaduje dost tvrdou disciplinu (alespoň nějakou, že? J ).

Do Velikonočního pondělí zbývá už jen pár dnů. Jaký je Tvůj vztah k těmto svátkům jara ?

Veskrze pozitivní, ale je to asi způsobené tím, že jsem je neprožíval doma, to je ve městě. Jenže dříve to byl přece jen spíš takový „přespolní běh“ než to dnešní nastavení zadnice u některých holek. A když pak kluk vyhrál (a on nakonec musel vyhrát, to věděli oba), nebylo to zadarmo, a pak pomlázka svištěla a ta holka sice pištěla, ale brala to. Na druhé straně i generace našich maminek je měla ráda a nechala si s úsměvem „našupat“, jsem si jist, že bychom je zklamali, kdybychom na ně, kvůli svým láskám a kamarádkám zapomněli. Podle mne je to hezký pohanský svátek, protože cílem mimo toho příjemného mrskutu je opravdové přání našim milým dívkám a ženám, aby omládly a zkrásněly.

A mimochodem, nesmíme zapomínat na to, že hodně lidí si uvědomilo svou zálibu v červených prdelkách právě díky velikonočním zábavám (mužů i žen) a někteří se přes ně dokonce i seznámili (alespoň podle jejich vyprávění).

V povídce zažíváš coby „Domácí Pan učitel“ Velikonoce značně netypické. Byla pro ně předlohou skutečná událost, zažil jsi obdobné ?

Zažil jsem jiné, jinou tradici, ale tu mám popsanou v tom šuplíčku. Třeba na něj někdy dojde. Ale ten zvyk v části Moravy skutečně existuje (těch 14 dnů před Velikonocemi s prohozenými rolemi).

Děkuji Ti za oslovení, Avellano a přeji Ti, abys nemusela na svůj příděl spanku čekat vždy do Velikonoc (Šťastná to žena, řekla by B.N.).

I já moc děkuji za čas a ochotu poskytnout mi rozhovor a také za milé přání v závěru.

A všem čtenářům blogu Hezké velikonoční svátky, co nejlepší pomlázku a co nejhezčí prdelku pro tu pomlázku určenou.

(A Aryonovi velký dík za všechno.) Libertine.

Araela

2010-03-04T14:13:00.001+01:00

Omlouvám se, že odpovídám na Aryonův mail i otázky se zpožděním, váhala jsem, jednak zda moje odpovědi mohou někoho zajímat a taky proto, že jsem nikdy veřejně mimo s manželem o výprascích a věcech s tím spojených nemluvila, považuji toto téma za soukromé. Až když mě manžel postrčil a přislíbil, že mi v případě potřeby pomůže odpovědi zformulovat a také upozornil, že deník pročítám ráda, tak ať také přispěju, kdyby jednali všichni jako já, brzy by nebylo co číst. Na všechny otázky zde odpovědi nenajdete, některé jsou poupravené.

Co pro Vás, Araelo, znamená slovo spanking ?

Výraz spanking neznám zase tak dlouho, pro mě je bližší slovo výprask. Představy o výprascích mě provázely léta, někdy byly intenzivnější, jindy méně, ale každá příležitost mi dávala prostor říkat si, jaké by to asi bylo ve skutečnosti... Byla jsem vdaná, manželovi tato tematika nic neříkala, považoval ji spíše za úchylnou. Po rozvodu jsem procházela inzeráty a hledala seznámení a narazila na trochu dvojsmyslný inzerát, který mě zaujal. I manžel měl jedno manželství za sebou, na rozdíl ode mě je víc otevřený a tak se velmi brzo přímo zeptal, zda zkusíme nějaký výprask. Tajně jsem celá léta o této otázce snila, a když přišla, byla jsem zmatená, ale taky si uvědomovala, že podruhé by už přijít nemusela. Se staženým hrdlem jsem vysoukala: "ano, zkusíme" a takto to zkoušíme už sedm roků a líbí se nám to pořád víc a víc.

Takže aktivnější je u vás manžel ?

Donedávna to tak bylo celkem jednoznačně, ale postupně i já občas někde zakoupím nějakou pomůcku, navrhnu něco vyzkoušet, např. použití či "malování" voskem byl můj nápad. S focením přišel před časem manžel, je to jeho koníček, já se trochu zdráhala či styděla, ale teď fotíme docela často a asi málokdo by uvěřil, že se dá přitom užít spousta legrace.

A co nástroje ?

Stále rozšiřujeme a dokupujeme. Zkraje to byla ruka, vařečka, řemen, teď už u nás najdete i důtky, bičík, plácačku.... manžel chce již dlouho zakoupit rákosku, ve mně vzbuzuje strach, ale právě před tímto rozhovorem jsme se domluvili, že když už to napíšeme, že rákosku zakoupíme.

Znáte i výprasky přes jiné partie než jen přes zadek ?

Ne, nás opravdu baví a uspokojují výprasky pouze přes zadek.

Vyzkoušeli jste někdy bondage ?

Ano, docela často. Ráda se nechám ovládat, svázané ruce a zavázané oči mi umožňují ještě víc si výprasky užívat, být při nich ve svém tajném světě...

Říká Vám něco selfspanking ?

Dříve, když jsem po výprascích moc toužila, různě jsem se vařečkou, hadicí...co bylo po ruce vyplácela, byl to jediný možný způsob. Modřin jsem si nadělala spoustu, ale uspokojení ve srovnání s výprasky od manžela poloviční, teď už nic takového nepraktikuju.

Skutečně používáte jméno Araela nebo vzniklo pouze pro náš deník ?

Ne, nepoužívám, dokonce jsem ho po odeslání fotek zapomněla, nejprve se nám nedařilo fotky odeslat a pak jsem mail nechtíc smazala. Nevěděla jsem, pod jakým jménem fotky odeslat a manžel z legrace řekl, napiš třeba Arabela. K pohádkové Arabele už mám skutečně daleko, tak jsem jedno písmenko vypustila.

Máte ještě nějaké nesplněné sny ?

To není jen sen, to je vlastně i potřeba. Žijeme ve starším činžáku, asi o proti paneláku zde jsou stěny tluščí, ale stejně stále řešíme hlučnost nástrojů - pouštíme televizi, fén, máme starší automatku, i její zvuky nám přijdou vhod. Před nedávnem jsme zakoupili pozemek a jak počasí dovolí, začneme se stavbou. Někdo si staví domeček kvůli zahrádce, někdo kvůli bazénu, my kvůli výpraskům...

Blíží se období Velikonoc, u většiny čtenářů deníku, období velmi oblíbené. Mohou se těšit na nějakou fotkou s pěkně sešlehaným zadečkem z těch letošních ?

S tímto nápadem už manžel přišel, dokonce navrhoval trénovat a vyfotit s předstihem, aby bylo možné z čeho vybírat. V současné době se ale trochu zkomplikovala situace díky onemocnění v rodině, tak nic slibovat nebudu, uvidíme, zda bude nálada.

Závěrem požádám o nějakou historku či příhodu spojenou s výpraskem ?

Rádi chodíme na procházky, obzvlášť do lesa, a tady se nabízí spousta pomůcek, které vzápětí dopadají na můj zadek. Při jedné delší procházce jsme si vylezli na posed, manžel mi stáhnul kalhoty i kalhotky a začal mě vyplácet, ani jeden jsme nepostřehl přicházejícího hajného, pro koho bylo překvapení větší, těžko říct.

Děkuji za rozhovor a přeji rychlou stavbu domku, aby už nic nebránilo užívání si všech druhů nástrojů a pevné zdraví celé rodině..

Také děkuji.

Spankingový profil: Master1234

2010-02-26T14:22:00.001+01:00

Věk: 27 let

Jméno: David

Bydliště: Litoměřice

Preference: Dominantní

Od kdy u sebe registruješ zájem o výprasky?

Přesně to nevím, první náznaky se objevili někdy kolem roku 1998, no a rozvinulo se to až s nástupem internetu, kde jsem čerpal informace a vlastně jsem i zjistil, že nejsem sám.

Jsi pouze dominantní, nebo jsi vyzkoušel i opačnou roli?

Jsem rozhodně především dominantní, zatím bohužel pouze teoretik, protože se mi nepoštěstilo poznat nějakou partnerku, která by byla ochotna zapojit se do SM hrátek. Opačná role, to je zatím velký otazník, zatím jsem ji nikdy nevyzkoušel, a tak nedokážu říct, zdali by mě tato role oslovila?

Jaké knížky nebo filmy z oblasti spank patří k oblíbeným?

Musím se přiznat, že knihy nečtu, takže nemám v tomto směru ani žádnou oblíbenou. Co se filmů týče, tak mé první filmy byly z produkce Rig-East (současný Lupus Pictures) a úplně první film, jestli se to tak dá říci, byl sestřih z prvních 10 filmů na VHS kazetě, kterou jsem si tehdy objednal na základě článku v časopise Markýz, který jsem pravidelně kupoval několik let od prvního čísla (ještě je mám někde v krabici). Co se dalších produkcí týče, tak mě oslovuje i tvorba z produkce Mood Pictures (až na poslední film mám všechny).

Kde jsem poznal svou spank partnerku?

Zatím bohužel nikde, psaním tohoto profilového rozhovoru vlastně tajně doufám, že se snad konečně podaří najít nějakou submisivní slečnu pro stálý vztah.

Jaké jsou tvé představy?

Moje představa je celkem jednoduchá, rád bych našel naprosto normální stálý vztah s nějakou dívkou, který by byl tu a tam okořeněn spanking hrami, podle předem daného scénáře. Možná toho chci moc, asi se mi to nikdy nesplní, ale je to krásná představa. Během posledních 10 let jsem se bohužel setkal pouze s neporozuměním ze strany mých partnerek.

Píšeš povídky? Z čeho čerpáš náměty do povídek?

Dříve jsem psal povídky tzv. do šuplíku, nikdy jsem je nezveřejnil a asi to už neudělám, protože je nemám v elektronické podobě, ale ještě po staru na papíře. Inspiraci jsem čerpal čistě ze své fantazie zasazených do „historických scén „

Vyzkoušel jsi, nebo bys přijal pozvání na spank setkání?

Zatím jsem nic takového nevyzkoušel a osobně ani nevím, co od toho očekávat? Mé obavy jsou hlavně z toho, že bych tam vzhledem k mému věku byl nejspíš nejmladší a nevím jestli bych si rozuměl s lidmi prakticky o generaci staršími? Nicméně jednou bych se na nějaké takové setkání rád vydal, pokud by to bylo někde kolem Prahy a znal bych alespoň přes internet nějakého dalšího účastníka.

Tak to je zatím vše, pokud by ještě někoho něco zajímalo, tak mi napište na e-mail: master1234(zavináč)seznam.cz, nebo do diskuse pod článek.

Master1234

Lukrécie

2010-02-22T13:48:00.003+01:00

Milé čtenářky a čtenáři,

před časem jsem oslovil některé z přispěvatelů fotek, zvukových ukázek i dalších příspěvků na blog se žádostí o poskytnutí rozhovoru či zaslání vlastního příspěvku, ve kterém by napsali něco o sobě a o vztahu a zážitcích se spank tematikou.

Minulý týden jsem obdržel odpověď od Lukrécie se souhlasem k rozhovoru včetně poděkování a pochvaly deníku. Výsledek naší e-mailové korespondence Vám jako takovou první vlaštovku předkládám:

Lukrécie, než se začnu vyptávat, ještě jednou i jménem čtenářů blogu poděkuji za zaslané zvukové ukázky, které jsem s Tvým laskavým svolením využil pro předvánoční a lednovou soutěž na deníku.

Takže první otázka se přímo nabízí: Jak nebo koho napadlo nahrávat zvuky nástrojů, kterými dostáváš výprask ?

Nejprve pozdravím všechny čtenáře deníku, mezi které se řadím i já, a teď k otázce. Čas od času s partnerem experimentuje v různých oblastech, tohle částečně souviselo s jeho sázkou s kamarádem, který tvrdil, že jen "tupec" by podle zvuků nerozeznal jednotlivé spankové nástroje a také se zakoupením nového notebooku, který bylo nutné ihned vyzkoušet v praxi. A když už byly nahrávky pořízeny, napadlo mě spojit se s Tebou a nabídnout Tvým prostřednictvím i dalším "uším".

Dovolím si tedy tvrdit, že výprasky máš určitě ráda, prozradíš své oblíbené nástroje ? A jsou také nějaké nejméně oblíbené ?

Jasně, kdo nahrává zvuky výprasků, tak k nim má určitě kladný vztah. Nemám vysloveně jeden oblíbený nástroj, záleží na náladě a vlastně spoustě okolností, asi pro začátek vždycky ráda pocítím na svém pozadí ruku, ta zadeček pěkně prohřeje, pak už většinou volí nástroje partner. Mám ráda kůži, plácačky, řemen, důtky, ale nebráním se v podstatě ani žádným novinkám. To nejpodstatnější pro mě je naprostá důvěra v partnera a dostatečná komunikace, o tom, co se mi líbí, co mě vzrušuje, ale taky co mi je nepříjemné, a to už podruhé neopakujeme. Partner toho může hodně odhadnout, vycítit z reakcí, ale pokud nedokážete otevřeně spolu mluvit, je cesta k prožitkům, které výprasky dávají, mnohem delší a nevyhnete se omylům.

A k druhé části otázky, nemusím velké nástroje, dřevěné padlo apod.

Jak silné výprasky máš ráda ? Odhadneš, kolik ran dostáváš ? Zůstávají Ti po výprascích stopy ?

Na tuto otázku snad ani nelze odpovědět. Podle mě bych zařadila výprasky mezi střední, ale někomu stačí deset ran a jiný za střední hranici považuje třeba padesát, tady skutečně nejvíc záleží na použitém nástroji a ještě víc na síle úderu, počty jsou druhotné.

Nemám ráda silné, bolestivé rány, výprask je pro mě hrou, vzrušením, mám ráda, když se zapojí fantazie, patří k němu i trochu strachu, ale nikdy ne hrubost nebo násilí. Ran padne určitě hodně, na můj zadeček dopadne i celkem dost pomůcek, ale drobné stopy povětšinou zmizí během několika dnů, ty prostě k výpraskům patří, s nějakou modřinou nebo pruhem si starosti nedělám. Pokud druhý den nejdu k lékaři, na masáž nebo do bazénu, a to se dá přeci naplánovat J.

Ve zvukových ukázkách dostáváš výprasky nejen přes zadek, povíš nám k tomu něco, třeba jakými nástroji ?

Výprasky přes jiné partie, než zadek, jsem vyzkoušela mnohem později a taky v tom hrála trochu roli náhoda a trochu zvědavost. Tyto výprasky jsou nesrovnatelně jemnější a zdaleka nelze používat všechny nástroje. Vyzkoušeli jsme i šlehání přes chodidla či dlaně, ale ani jedna praktika se mi nelíbila, nic mi neříká, jen bolí, takže občas pocítí šlehnutí důtek moje prsa nebo rozkrok, intenzita švihnutí je ale mnohem menší, spíš to štípne nebo mravenčí. Pocity, které zásah vyvolá, jsou nesrovnatelné s výpraskem přes zadek, jako zpestření doporučuji opatrně vyzkoušet.

A co improvizované nástroje, znáš výprasky i s nimi ?

Jasně, každá domácnost nabízí obrovskou škálu pomůcek, jejichž prvotní využití je jiné, stačí se jenom rozhlédnout v kuchyni nebo chodbě či koupelně a nápaditý spanker tam objeví desítky věcí od sprchových kartáčů počínaje, přes lžíce na boty, tyčky k záclonám či žaluziím, občas se musím v obchodech pousmát, protože ve spoustě pomůcek v domácích potřebách, v drogerii, na tržnicích vidím hned dvojí využití.

Říká Ti něco selfspanking, jaký vztah máš k němu ?

Předpokládám, že každý, kdo má rád výprasky, ať muž či žena, to někdy vyzkoušel sám sobě. Nejsem výjimkou, ale po pravdě řečeno, tahle forma mě nebaví. Já potřebuju k výprasku toho druhého, jen samotné dopadání pomůcek na zadek mě neuspokojuje, chybí mi tam ten moment překvapení, ta změna intenzity, ta přítomnost druhé osoby, která s Vámi výprasky prožívá.

Hned v úvodu rozhovoru jsi zmiňovala, že ráda experimentuješ, povíš i něco o tom ?

Malinko poopravím, bylo řečeno experimentujeme, což je rozdíl, protože dost nápadů přichází právě od partnera, mě zase potom baví, pokud se novinka zalíbí oběma, různě ji obměňovat, upravovat, no říká se, že s jídlem roste chuť a dle mého názoru to platí i pro vyznavače spankingu.

Ale zase tolik bláznivých nápadů nemáme, když čtu povídky nebo procházím jiné stránky s tímto zaměřením, jsme vlastně oproti těmto fantaziím a nápadům asi naprosto průměrní, žádné zavěšování, latex, fetiš, piss, nic takového se nekoná.

Ani bondage, svazování ?

To ano, zavázané oči a znehybněné ruce mám velmi ráda, dávají mi větší prostor pro fantazii, pro rozvíjení představ, co mě za pár okamžiků čeká, jsou pro mě velmi vzrušující. Člověk slyší jen určité zvuky, ale to obvyklé okouknutí situace, co bude dál, to je mu v dané chvíli odepřeno.

Jen nevím, zda tyto drobnosti z celé škály různých bondage praktik lze sem vůbec zařadit.

A co výměna rolí ? Byla bys schopná dát někomu výprask ? Holce i klukovi ?

Docela aktuální otázka, dlouho jsem znala jen roli toho, kdo dostává, ale pak díky sázce se jednou situace otočila, měla jsem z toho docela obavu, aby rány nebyly zbytečně malé nebo zase přehnaně silné, každý máme práh bolestivosti přeci jen jiný, ale pokud člověk pomůcky důvěrně zná podle sebe a hlídá si reakce toho druhého, musím přiznat, že obavy se rychle rozplynuly a bavilo mě to. Jak už jsem řekla, nebráním se v určitých mezích v podstatě ničemu novému. Ale holku jsem doposud nikdy nevyplácela ani od holky výprask nedostala, v představách mě to neláká, ale opět platí předchozí věta, pokud by taková situace nastala, šla bych do toho a vidělo by se …

Než náš rozhovor uveřejním, bude zbývat do Velikonočních svátků přibližně měsíc, jaký máš k Velikonocům vztah Ty ?

Moje první vzpomínky či spankingové představy jsou právě spojeny s Velikonocemi, doma jsem během dětství a dospívání moc výprasků nedostala a protože jsem o prázdninách, i o těch jarních pobývala u prarodičů na venkově, kde byly veškeré tradice vzorně dodržovány, už od zeleného čtvrtka se chodilo klapat, Velikonoční pondělí se bez mrskání nikdy neobešlo. Vzpomínám na tu dobu moc ráda a kladný vztah mi zůstal do dneška. Už teď se těším na ty letošní.

Lukrécie, moc děkuji za ochotu a čas, který jsi našemu rozhovoru věnovala, přeji tedy nejen krásné užití si Velikonoc, ale všech výprasků po celý rok.

Také děkuji za oslovení a vybrání si mě pro rozhovor.

Pokud Vás rozhovor zaujal či máte na Lukrécii ještě další otázky, přislíbila na ně odpovědět opět prostřednictvím deníku nebo přes moji adresu

Aryon

Naše milá spolupracovnice Lukrécie doplnila odpovědi na otázky, které jste jí poslali prostřednictvím komentářů k tomuto příspěvku:

Účastníš se nějakých spank akcí nebo přišla bys na sraz ?
Mirek

Sraz nebo spankově zaměřená akce už mě láká dlouho, na žádné jsem nebyla. Dokonce jsem před časem kontaktovala Aryona s dotazem ohledně nějakého spank setkání. ALE…, když procházím různé stránky a vidím to množství fotek z těchto akcí, tak nevím, to je právě to, co nechci, co mě odrazuje. Bydlím v menším městě, o publicitu tohoto typu nestojím. Zatím o žádném srazu nevím, ale byl by to asi velký vnitřní boj zda se zúčastnit…

Všechny doposud zveřejněné profily obsahovaly údaj o věku, prozradíš alespoň přibližně i Ty tento údaj ?

Petr

Chtěla jsem otázku věku začlenit do některé odpovědi v rozhovoru, ale pak jsem zapomněla. Nemám s tím problém, podle nabízené tabulky, var. b) 30-40

Bydlíme s přítelem v paneláku a stále řešíme problém hluku, který nástroje při výprascích vydávají, je tam všechno děsně slyšet, máš nějaké osvědčené recepty ?

Bára

Naštěstí v paneláku nebydlím, i tak někdy opatrně sleduju pohledy sousedů, hluk je problém, který asi řeší každá spank dvojice. Různě pouštíme všechny možné spotřebiče v domácnosti, které vydávají nějaký zvuk: televizi, rádio, fén, vysavač… i já uvítám další rady a nápady.

A tady jsou nejnovější odpovědi naší milé Lukrécie:

Milá Lukrécie, jelikož jsem "úchyl" na Velikonoce, rád bych se tě zeptal, jak tento svátek slavíš se svým partnerem? A vrátil bych se k tvému rozhovoru s Aryonem, kde si psala, že si na Velikonoce jezdila na vesnici, kde se tradice a zvyky dodržovaly. Zeptám se Tě tedy: 1)od koho si tehdy dostávala 2)jak moc 3)co si mívala za oděv při nářezu 4)jaké pomlázky koledníci používali 5) jakou to nejvíce bolelo 6) jak to vlastně probíhalo, s honičkou nebo ses sama ohnula 7)dostávaly i jiné dívky z vesnice.

Snad jsem tě příliš nezahltil. :)

Vašek

Otázek skutečně spousta, pokusím se tedy odpovědět, ale asi Tě, Vašku trochu zklamu. Velikonoce uznávám se všemi zvyky, ale rozhodně jim nepřikládám tak velký význam, jako někteří příznivci spanku, jinak řečeno, velikonoční šlehání či výprask mám ráda po celý rok. Pro mě jsou hlavně příchodem jara či koncem zimy, kterou nemusím. A srovnávat průběh Velikonočního pondělí dnes a tehdy před cca dvaceti lety, to absolutně nejde.

Babička s dědou bydleli na vesnici ve východních Čechách, a ač doba mého dětství a dospívání spadá do období před sametovou revolucí, kdy Velikonoční svátky nebyly takto ve velkém slaveny jako dnes, tam se tradici díky jejich nadšení a obětavosti podařilo udržet. Koledníci přicházeli od brzkého rána, a to všech věkových skupin a mrskání neunikla žádná ženská, mladá, stará, každá byla řádně „pomlazena“. Hodovníci si tehdy pletli pomlázky sami, za každé vyšlehání mimo vajíček či panáka podle věku dostávali na pomlázku mašli a mezi sebou soutěžili, kdo vymrskal a tedy získal víc mašlí.

Chodili povětšinou ve skupince, takže k velkým útěkům prostor nebyl, ale o žádném dobrovolném předklonu, který znám dneska, řeč být nemohla. Dotyčnou si přidrželi a svůj díl pomlázkou ihned pocítila. Nikdy jsem tehdy s nikým o výprascích nemluvila, tak nemohu posoudit, jak vnímaly švihání ostatní holky, mně se už tehdy líbilo, uvědomovala jsem si, že mě výprasky vzrušují, ale zase tak velký význam jsem jim nepřikládala.

To pravé užívání si výprasků, ať už Velikonočních či jiných, u mě spadá do období o dost let později, přispělo k tomu i uvolnění informací, nově vydávané časopisy, filmy, internet....

Na ty letošní Svátky jara se už teď těším, ale jak jsem napsala v úvodu, určitě mě čeká ještě nějaký ten předvelikonoční a pak i spousta povelikonočních výprasků J.

Jaký máš názor nebo vztah k facebooku ?

Roman

Tady je odpověď oproti předchozí otázce rychlá a jednoznačná: záporný, nejsem příznivcem facebooku, to množství informací a fotek, které denně čtou i vidí tisíce lidí, mě docela děsí. Před časem na srazu třídy mě šokovala spolužačka, se kterou jsem se pět let neviděla, dotazem, kde jsem to byla na dovolené (někdo ze zájezdu si dal na facebook fotky, na jedné jsem i já, vůbec jsem to netušila).

V jakém znamení zvěrokruhu jsi narozena?

Děkuji za odpověď. Pavel

Jsem narozena ve znamení Ryb.

Prozradíš, jak vzniklo jméno Lukrécie, pod kterým tady vystupuješ?

Elliot

Docela náhodně, když jsem prvně kontaktovala Aryona s dotazem, zda bude mít zájem o nahrávky zvuků výprasků, bylo potřeba mimo skutečného jména zvolit i jméno pro deník. Na stole ležel katalog Klenoty Aurum, a protože kolekce šperků 2009 nesla ženská jména, do oka mi padl prsten označený Lukrécia.

Vzorem tedy nebyla žena římského šlechtice, která zemřela tragickou smrtí a posloužila jako námět mnoha malířům a spisovatelům, ale zajímavý šperk.

A závěrem si dovolím poděkovat všem za zaslané dotazy, ale myslím si, že Lukrécie už bylo dost a je na čase přenechat prostor dalším.

Dawe

2010-02-18T16:26:00.001+01:00

Jméno : Dawe

Věk : 30 let

Bydliště : Plzeň-město

Stav : ženatý se závazky :-), nehledám vážný vztah

Co hledám :
dopisování s kýmkoliv na toto téma, výměnu fotek a videí. Holku nebo ženu, klidně i zadanou, pro nezávazný erotický výprask v Plzni, výprask a vzrušování je maximum kam si myslím, že bych chtěl zajít.

Prostory : nemám

Časové možnosti : omezené ale něco by se našlo

Zaměření : switch tj. submisivní i dominantní, vžiji se i jen do jedné z rolí

Druh a síla výprasku :
na (dřívě či později) holý zadek, mírný až střední vzrušující výprask v roli dostávajícího-žádná krev ani jelita, v roli dávajícího stejně případně dle přání

Oblíbené pozice : v leže na břiše na posteli, ohnutá(ý) přes postel či přes koleno

Představy, scénáře : žádné zvláštní, stačí chuť a vzrušení, nepotřebuji žádný důvod. Ale pokud ho někdo vyžaduje, může být ...

Od kdy u sebe pozoruji zájem o výprasky : myslím cca od 10 ti let

Oblíbené pomůcky : ruka, řemen, kožená plácačka, vařečka, střední silou i rákoska

Lákají mě i jiné nevyzkoušené praktiky : velmi mírný výprask i jiných částí těla

Přišel bych na spank setkání : V Plzni možná, jinak spíše ne z časových důvodů

Ptejte se, pište, rád informace doplním, rád si popovídám o všem.

kontakt : vnzr@seznam.cz

petr(angel)

2010-02-04T10:06:00.001+01:00

V dnešním díle spankingového profilu vás milí čtenáři seznámím s dalším mým milým kamarádem, který vystupuje pod nickem petr(angel).

-Ahoj Petr(angel)i...

*(smích) Petře...

-dobře, ahoj Petře. Znám tě jako autora spankingových povídek z ds-life.cz. Píšeš i někde jinde?

*Ahoj, vítej v mém autorském hnízdě. Právě teď vůbec nepíšu, ale začínal jsem kdysi dávno na bdsm.cz a na písmáku a teprve když bdsm skončilo, tak jsem začal zveřejňovat na ds-lifu.

-A teď přecházíš k Aryonovi?

*(omluvný úsměv) ale nééé, nad dskem jsem ještě hůl nezlomil. Jsem loajální, ale jako autor jsem ješitný a rád si poslechnu pochvalu a se zveřejňováním na dsku byly průtahy, autor stránek má i nějaké zdravotní problémy a Aryonovi to šlape moc hezky...klep klep klep a pochvala za odhodlanost.

-I ty lichotníku...

*Jákýpak copak? Jak jsem říkal, pochvala vždycky potěší a podle sebe soudím tebe. Když chci být chválen, musím chválit taky, aby se ostatní neostýchali.

-První velké moudro dnešního rozhovoru.

*(smích) ano přesně o tomto mluvím...děkuju pěkně

-Ale zpátky k mým otázkám. Říkal jsi, že už nepíšeš. Proč to?

*Mno to je dobrá otázka. Odpověď bych rozdělil na dvě části. Proč jsem psal a co se změnilo. Když jsem začínal objevovat sám sebe a urovnávat si v hlavě co mě vzrušuje a proč, psal jsem své fantasie, přání a představy. Byl jsem panic a chtěl jsem si pro sebe na papíře zformulovat co mě vzrušuje, jaké by to bylo kdyby... V druhém mém období jsem zase žil v bdsm 24/7 vztahu a o některých věcech se mi lépe psalo, než že bych o nich dokázal mluvit tváří v tvář tak jsem nás dva vložil do modelových postav, tak jak jsem nás vnímal a psal jsem, co bych si přál, nebo co mi na našem vztahu vadí. Poslední motivací k psaní pak byly zážitky a životní lekce, které jsem si chtěl zapamatovat, tak jsem si je zakomponoval do prostředí bdsm povídky.

No a co se změnilo? Urovnal jsem si co chci a co mě vzrušuje, takže motivace „úklidu vlastní duše“ odpadla, s partnerkou jsme se rozešli, takže motivace „komunikace ve vztahu“ taky. No a životní lekce jsou teď častěji z jiných oblastí, než je bdsm. Takže i „archivace moudrosti“ odpadla jako motivace.

-Naskýtá se otázka proč jsi teda souhlasil s tímto profilem.

*Bystrá mysl v akci (úsměv a poklona) občas se mi stýská po partnerství, tak rozhazuju sítě... Navíc když má někdo duši autora, nemůžeš mu nikdy vzít pero nadlouho.

-Dobře tak teď z jiného soudku, pověz mi něco o sobě. Kdy jsi s bdsm začínal, co to pro tebe znamená?

*Tak tady ti odpovím od konce. Bdsm je pro mě hlavně spanking. Kdysi jsem se rozepisoval o tom jak jednotlivé složky svého bdsm prožívám (povídky Daniel a Katka), ale v reálném životě nechci ani dominovat, bůh chraň toho kdo by chtěl dominovat nade mnou a neměl k tomu diplomatické schopnosti a nějaké fetiše na svazování nebo materiály jsem v sobě neobjevil.

Kdy to všechno začalo. Hmmm to je otázka na dlouho. Moje první vzrušující vzpomínka je, když jsem byl v mateřské školce a dostal jsem od svojí učitelky facku...

-(překvapený a nesouhlasný pohled)

*klid klid vysvětlím... už si vážně nepamatuju jak to bylo, do jisté míry už je ta vzpomínka zkreslená i mým přehráváním, ale pamatuju si mladou slečnu nebo paní, která u mě klečí, najednou cítím její nesouhlas a pohoršení a vzápětí facku a pálící tvář. Nevím jaký byl reálný zážitek, který této vzpomínce předcházel, ale byl jsem celkem zlobivé dítě, takže se necítím být touto slečnou týraný nebo ponižovaný. Spíš jsem to bral jako projev nákolnosti, že jí na mě záleží, blízkosti, že si to dovolí a že jí za to stojím a trochu triumfu, že nad sebou ztratila kontrolu a já ne. Nerozplakal jsem se, ani se nevztekal.

Druhou reálnou vzpomínkou byla první třída ve škole. Dostali jsme mladou soudružku učitelku, byli jsme první její třída po škole a tak na nás tříbila své didaktické techniky. Dojížděl jsem do vedlejšího města a vzpomínám si, že nás vždy na zastávce čekala nějaká učitelka a dovedla celý houf děcek do školy. Jak jsem říkal, byl jsem dost divoké děcko, takže spořádaný pochod do školy se nejednou strhl v úprk, ke kterému jsem se nejenom připojoval, ale ho i pravidelně inicioval. Protože šlo o hlavní silnici bez chodníku, učitelky to braly jako hazard a napomínaly a trestaly. Naše paní...pardon...soudružka učitelka si nechala od jednoho z tatínků vyrobit lískovku a tou nám zapisovala poznámky tam, kde jsme o nich nejlépe věděli, alespoň po zbytek dopoledne. Pamatuju si, že naprosto bez úspěchu a přestal jsem s útěky až ve chvíli, když se začaly psát poznámky, které pak hodnotil doma táta.

-Tady tě na chvilku přeruším. Nepojmenováváš věci přímo a mluvíš v náznacích, tak si potřebuju něco ujasnit. Když jsi byl bit ve škole, tak ti to nevadilo, když jsi ale pak byl bit doma, tak to ano? V čem byl rozdíl?

*Ve škole to bylo něco vzrušujícího, byl tam prvek nejistoty: co když mě neuvidí, co když mi to dneska projde? Samozřejmě s opojným pocitem vítězství, když byl přestupek nepotrestán. A i ty tresty byly spíše jako vyznamenání...před třídou to byla pochvala, že jsem hrdina, vzepřel jsem se normám a teď za to pykám, ale svůj trest beru jako chlap, neprosím, nevzlykám než dopadne první rána a nestěžuju si potom.

Doma, tam byla psychologie úplně opačná, nechci zabíhat do podrobností, ale jako hrdina jsem se necítil, ani mé sebevědomí a společenská prestyž se neposouvala tím správným směrem.

-Můžu tě zase přerušit otázkou?

*shoot...

-U spankingu teda hledáš to, co jsi popisoval? Hrdinské snášení spravedlivého trestu?

*Ano i ne. Je to samozřejmě jedna z rolí, kterou rád hrávám, když jsem dole a kterou si užívám, když jsem nahoře, ale někdy jde o hravost a mazlení a ne o to kdo má tvrdší zadek a vydrží větší výprask bez odmlouvání.

-Dobře tak pokračuj s těmi vzpomínkami.

*Jaká byla otázka?

-Kdy jsi s bdsm ...se spankingem ...začínal.

*Jo díky. Mno tak myslím, že tyto dvě vzpomínky na slečny co mě vyplatily, tak nějak určily můj směr. Když jsem se dostal do masturbačního období, tak jsem často sáhnul ke selfspankingu, ale bylo to dost chaotické období. Někdy jsem se vyplácel jako hru za smyšlené i reálné prohřešky, někdy jsem se bil za to, jaký jsem. Styděl jsem se, že v momentě, kdy mi neubližuje nikdo zvenku, tak po tom sahám já sám. Hrozil jsem se toho, jak by mě vnímali a co by o mě říkali spolužáci, učitelé, rodiče a sourozenci. Jak říkám nebylo to příjemné období mého života a když o tom píšu, tak často právě kvůli těm, kteří by podobnými obdobími procházeli taky, aby to tolik neprožívali a cítili spřízněnou duši. Dnes je to trošku ...dost...jiné díky internetu. Děti mají příležitost zjistit celkem mladé, že takových jako oni, nebo i horších, je na světě spousta, tak pro své představy ještě nejsou odsouzeníhodné. I v moderních novinách a časopisech se semtam najdou články o spankingu a o sexu...celkově je atmosféra uvolněnější. Já jsem se přijal jako hodnotný člen společnosti, až když jsem se dostal na internet. Dokud jsem myslel, že jsem takto postižený jen já sám, dost mě to rozkládalo.

No a první reálná zkušenost přišla až s tím 24/7 vztahem, který už jsem zmiňoval. Tam jsem to měl zase o kus jednodušší. Oba jsme se znali z internetu, ona četla moje povídky, takže věděla do čeho jde. Já věděl, že spanking je nejen povolený, ale žádoucí. Jen nám dlouho dlouho trvalo, než jsme našli přijatelnou formu, jak to prožívat a provozovat.

-Jaké překážky jste teda ze začátku měli?

*No samozřejmě modřiny, hluk, kde to provozovat a takové ty technické věci o kterých se snadno mluví a jdou vyřešit. Pak ale byl veliký problém v tom co ve spankingu hledáme a jaký je náš top scénář. Pro ni to byla zlobivá dívka, která tak dlouho hraje hodnému a trpělivému na nervy, až ten pověstný pohár přeteče, je přehnutá přes koleno a je ji důrazně naplácáno, dokud se neuklidní a pak dost. Takový spodek má celou situaci plně pod kontrolou, sama měla ve své režii, kdy bude bita, bylo tam asi taky to vzrušení...kolik si toho ještě můžu dovolit? Kam až mě dnes nechá dojít?

-A u tebe?

*Já měl radeji přesně stanovená pravidla: co se dělá a co se nedělá, tresty byly buď na požádání jako relax od starostí a problémů, takže jsem jako spodek klidný, sám si o výprask řeknu, sám si podám vařečku, stáhnu kalhoty a položím se do patřičné pozice. Dostanu na zadek a poděkuju. Žádné výchovné řečičky, žádné ciráty, prostě tělocvik. Nebo jako předehra před sexem, takže opět bez nějakých výchovných proslovů a pocitů viny.

-A výsledek?

*Výsledkem bylo, že když mě ona zlobila, aby vyprovokovala hrátku, tak u mě ztrácela respekt. Říkal jsem si, že je rozmazlená, že je neschopná postarat se sama o sebe, že je nepozorná a dělá hloupé chyby, jak nějaký trouba. Rozčiloval jsem se, že je sobecká a myslí jen na sebe. Přidělává mi starosti a nejde jí vyhovět nebo nerespektuje, že musím řešit něco jiného a ona není pupkem mého světa. Za ni mluvit nemůžu, ale častokrát opakovala, že je pro ni důležitější ta atmosféra, přehnutí přes koleno, stažení kalhot a kalhotek. Ten skutečný výprask, potom už tak vzrušující není.

Až mnohem později jsem pochopil, že ona k prožívání potřebuje postavy a role, situaci a rekvizity, dlouhé a procítěné hovory a výchovné monology, prostě to, bez čeho já bych se klidně obešel, a co mě naopak jako spodka rušilo.

-Takže sis z toho udělal nějaký závěr a poučení do budoucna?

*Hned několik. Zaprvé, když je někdo natolik málo stydlivý, aby mi ukázal zadek, je zbytečné stydět se povídat o tom co je v srdci a co je v mysli. Sebevětší tabu je tabu, jen když ho tak, jako iniciátor rozhovoru, prezentuju. Když se o čemkoliv bavím, jakoby to bylo běžné téma k večeři, tak i sebepuritánštější člověk, se zábranami jak velká čínská zeď, na sebe prozradí věci, kterých později lituje, ale už jsou venku a dá se na nich stavět. Samozřejmě, že se každý bojí otevřít, aby nebyl zraněn, na druhou stranu často je ...alespoň podle mých dosavadních zkušeností...mnohem víc zraněn kvůli nepochopení a tajemstvím, než ze špatné vůle protějšku.

I já jsem celkem sdílný...

-To je vidět (smích)

*(úsměv) no teď jsem měl na mysli v partnerství a samozřejmě, že mám strach, že 1)mi bude ublíženo, když bude zlá vůle nebo špatný rozchod. 2)ztratím respekt protějšku, protože mě zavrhne, proto jaký skutečně jsem.

Na druhou stranu k bodu 1)když se pomyslně položím na záda a ukážu své břicho k podrbání a jsem místo thoho nakopnut, vím jistě, že bylo úmyslem mě nakopnout a ne že mi někdo šlápnul na ocas omylem (myšleno v metafoře psa...ne že by mi někdo šlapal na „ocas“).

-(smích)

*No a k bodu 2)já se znám celkem dobře a mám se celkem rád, navíc mám stále vůli ke zlepšování no a podle sebe soudím tebe. Když jsem schopen přijmout se já sám a obhájit se sám před sebou, vím, že s dostatkem prostoru a pochopení se dokážu obhájit před kýmkoliv druhým. No a pokud mi slečna dostatečný prostor nedá...tak hold asi nebyla ta pravá a je dobře, že jsme se rozešli brzo a netrápili se snahou předělat druhého k obrazu svému a nežili dvojí životy. Jeden navenek a druhý – plný - ve snech.

-Takže říkáš, že raději rozchod, než partnerství kde to neklape?

*(zvedá ruce jakoby se bránil a zvážněl)Tak to pozor. Necítím se autoritou na to, abych radil jiným a samozřejmě, že partnerství není jen o lásce a podpoře toho druhého, často je to menší zlo, možnost jak splácet nájem nebo zajistit obživu a často i je to únik před společenským tlakem: kdo je sám, tak je nějaký divný, protože si nedokáže najít, nebo udržet, partnerku(-a).U holek je tam ještě tlak, aby nezůstaly na ocet, aby stihly vybrat otce svých dětí, někoho kdo jim bude oporou, zajistí je, pokud bude třeba a aby byl i trošku hodný, chytrý a pohledný. Čím je dívka starší, tím víc slevuje z představy breda pitta (psáno s malým, protože nejde o Breda Pitta) ale o někoho zazobaného, společnensky uznávaného, pohledného, milého a pozorného, kterého budou kamarádky závidět a za něhož se nejen nebude třeba stydět, ale naopak dívčinu společenskou úroveň pozvedne.

Kluci to mají o hodně jednodušší. Když holka hezky vypadá a dbá o sebe, tak je reprezentativní a kamarádi ji závidí. Když je méně hezká ale milá, usměvavá nebo inteligentní pořád je to ok. A když by byl vyloženě ošklivá, tak zas kluk může říct, že v posteli je dračice...takže jsme na tom trochu líp, my - „silné pohlaví“

-No sice jsi mi od bdsm pěkně utekl, ale všechno důležité jsi mi odpověděl tak děkuju za rozhovor.

*Bylo mi potěšením

Vašek

2010-01-27T09:34:00.000+01:00

Jméno: Vašek

Rok narození: 1981

Vzdělání: VŠ

Orientace: dominantní, muž vyplácí ženu

Oblíbené nástroje: ruka, velikonoční pomlázka

Nejčastější představy: velikonoční výprask, šéf a sekretářka, učitel a studentka

Ostatní koníčky a zájmy: televize, knihy, volejbal, fotbal, ekonomie, historie, politika, internet

Huid

2010-01-26T16:53:00.001+01:00

Huid – Rektor Spankingové univerzity

Huidovu univerzitu najdete tady.

Věk: skoro 37 let

Bydliště: Praha

Preference: dominantní

Orientace: m/f (láká mne vyzkoušet f/m variantu)

Představy: Soudní, školní

Nástroj: Jakýkoliv (preference: rákoska)

Síla výprasku: Od mírných až po štiplavé, umím se přizpůsobit přání a požadavkům

Forma: na holou, přes kalhotky, speciální oblečení (školní“uniforma“ aj. )

Trvalý spankingový vztah: Ne

Fulgur

2010-01-26T16:44:00.000+01:00

Toto je spankingový profil autora spankingových povídek Fulgura.

Fulgurovy povídky naleznete tady.

Preference: dominantní

Orientace: spanker

Nástroje: ruka, kartáč, vařečka - neholduji rákoskám, ale jinak se fantazii meze nekladou.

Pozice: Nejlépe klasická, přes koleno, ale to spíš proto, že jsem moc jiných netestoval

Tvrdost a forma:Asi střední. Nechci zadek posázet fialovými jelity, spíše ho jen začervenit - ale zato důkladně. Vždy, když je to potřeba.

Mé představy: No, co dodat k povídkám, že? :) Ale dobrá. Základní scénář je prostý - trestám dívky za jejich prohřešky, za věci, o kterých samy tuší, že by za ně dostat potřebovaly. Nenutím násilím, přemlouvám. Rád vymýšlím a rozvádím i představy s výprasky několika neposlušných slečen naráz - vyplatím každou zlobilku, která se přihlásí, ale pokud hledám vztah (a to já hledám), stačí mi do něj jedna :)
Mám moc rád ty chvilky před výpraskem a po něm (protože se dají obměňovat lépe než vlastní akt) a rád během nich děvčata různě psychologicky škádlím - nutím je vybrat si ze dvou nepříjemných možností, straším, hubuju :)
Pokud některá jenom potřebujete nasekat, stačí, abyste bydlely někde v Praze nebo poblíž - čím dál, tím obtížnější to je. Pro vážnější spankingový vztah bych asi chtěl dívku mladší než jsem sám (nedávno jsem oslavil třicítku), protože mi přijde trošku podivná představa dělat dominantního, "moudřejšího" partnera někomu staršímu :) Ale to může být jen můj předsudek. Ale u dívky s vážným zájmem by mi nevadila ani trochu větší vzdálenost.
Takže pokud vás zaujaly mé povídky, můžete se kdykoli ozvat - jen pozor, možná zjistíte, že jsem poněkud zvláštní člověk. Jenže kdo dneska není, že?