středa 7. února 2018

Interview: aloys

Jak jste se dostal ke spankingu a v jaké roli ho provozujete?
Od malinkého malinka (možná od tří let) jsem si před spaním představoval, jak plácám nějakou holčičku po holé, a později jsem si k tomu přidával, že plácá i ona mě. Provozoval (viz poslední otázka) jsem spanking s manželkou a několika málo dalšími partnerkami, a taky párkrát s profesionálkami v salonech, většinou jako F/M, ale i M/F se našlo.
Láká vás výměna rolí?
Rozhodně ano. Nejde mi o podřízení ani nadřízení, ale jen o fyziologické (a estetické) pocity.

Co vás na něm nejvíce vzrušuje?
Dotyky nahých těl, a taky trochu voyeurství a exhibicionismus.
Jaké jsou vaše nejčastější fantazie?
Dostávám výprask od ženy a dávám ho ženě. M/M nesnáším. Jsem přísně hetero.

Preferujete spíše sexy výprasky nebo raději založené na reálném prohřešku?
Rozhodně sexy výprask. Výprasků za prohřešek jsem si v mládí užil víc než dost, a upřímně jsem je nesnášel (třebaže večer jsem o nich snil).
Jaká je vaše top trojka nejoblíbenější nástrojů?
Pomlázka, rákoska, prut.

Láká vás výprask od osoby ženského pohlaví?
Ano. Jen od osoby ženského pohlaví.
Preferujete role-play nebo reálné situace?
Nevím. Asi jsem to nezažil. Když najdu někoho, komu se to líbí, prostě se dohodneme, že si uděláme hezky.

Jaké historické období vám přijde pro spanking nejlepší a proč?
Konec 20. století. Spanking (částečně) přestal být tabu, a ti, kterým se to libí, se k tomu začali ochotněji přiznávat. Ukázalo se, že je nás opravdu hodně
Váš nejlepší / nejzajímavější spankingový zážitek?
Mnoho. Uvedu jednu hodnou masérku (obyčejnou, nikoliv erotickou), která, když viděla, že jsem se při masáži vzrušil, podala odněkud ratanku a zeptala se "Jak by se vám líbilo tohle?"
Co máte na spankingu ráda a co naopak ne?
Blízkost (většinou) nahých těl, vysoká pravděpodobnost sexu, láska a porozumění. Bolest je nutná, ale při konsenzuálním spankingu nevadí, a brzy se změní v rozkoš.

Co vám spanking přinesl nového?
Zpestření sexu, a příjemné tělesné prožitky, i když k sexu nedojde.
Plány do budoucna? 
Žádné. Jsem starý, a bývalé partnerky už nemají o spanking zájem, hlavně proto, že se mi nepostaví.


aloys

středa 27. dubna 2016

Aryon - rozhovor z Caning.cz

Jméno: (možno přezdívka)  Aryon

Věk: něco přes 50

Znamení zvěrokruhu: Kozoroh

Orientace: (dom/sub/switch) dom, občas switch

Působiště: internet a Brno

Zkušenosti: dlouhodobé

Zvláštní znamení: příruční kožený bičík v autě

Oblíbená role: Těch je víc. Jsou to role, které co nejvíce zapadají do reality a aktéři jsou ve svém současném věku, nikoliv, že by se někdo z nich měl vracet třeba do dětství. Ke vzrušení z výprasku potřebuji důvod k výprasku, který může být i zcela malicherný, ale neměl by být úplně fiktivní. Mezi mé oblíbené role patří třeba učitel/studentka. Ale studentka v dospělém věku studující třeba kurz angličtiny. Líbí se mi i výchovný výprask třeba za kouření, pokud delikventka opravdu kouří.
A hodně se mně líbí role soudce a následně exekutora u spankingového soudu. I tam jsou souzeny delikty, které mají základ v realitě, i když se skutečnými soudními delikty nemají samozřejmě nic společného. Pro příklad uvedu soudní případ, kdy delikventka byla odsouzena a dostala výprask na trestné lavici za to, že netřídí odpad.

Oblíbený kostým: Vždycky kostým odpovídající roli, většinou běžné oblečení.

Oblíbený nástroj: (rákoska, bič, vařečka….) Těch je opět víc. Často jsou to nástroje, které jsou běžně k dispozici v domácnosti nebo v přírodě, které co nejméně připomínají SM salóny, takže třeba vařečka, řemen a v přírodě prut nebo kopřivy. Myslím, že vařečka se k holému pozadí delikventky opravdu hodí a přitom vydává krásný zvuk. A když si vařečku vezmete do koupelny, delikventka má mokrý zadek a žádnou možnost úniku, tak to nemá chybu, pokud sousedi nejsou doma nebo bydlíte na samotě. S kopřivami je trochu problém, protože si při výprasku obvykle popálíte ruku.
Také mám rád rákosku, ta má u delikventek po počátečních obavách vždycky úspěch, a samozřejmě i kožené nástroje jako je kožená plácačka.
A pak mám takový malý velmi užitečný kožený bičík. Je to v podstatě jen tenký kožený pásek, v té bouchací části trošku širší, ale dost to s ním štípe, zvláště když dopadá na spodní část pozadí delikventky. A když delikventka opravdu hodně zlobí, tak s ním může dostat i přes obnaženou mušličku nebo bradavky.
V submisivní roli mám rád všechny nástroje, kterými to tolik nebolí, tedy především kožené.

Oblíbená pozice: Nemám jednu oblíbenou, ale určitě se mně líbí, když je delikventka ohnutá přes kolena, přes opěradlo židle, hranu stolu nebo trestnou kozu. I výprask na trestné lavici má své kouzlo.
Oblíbené d/s praktiky: Výprask a vše, co lze použít jako zvýšení trestu před nebo po výprasku jako je klečení (nejraději na kávových zrnech nebo hrachu), ale třeba i horký vosk na červený zadek, oblast kolem mušličky nebo bradavky.

Co od Tebe NIKDY NIKDO nemá chtít: Výprask do krve a další praktiky spojené s krví, popichováním kůže a jiným poškozováním těla.

Co Tě obměkčí: Mám dostatečnou slabost pro ty, které vzrušují výprasky a jdou do toho, a další obměkčení moc nepotřebuji. Z reakcí delikventky a také ze stop na jejím pozadí se snažím vycítit, zda je dostatečně potrestaná. K mému překvapení většina delikventek nakonec vydrží mnohem větší bolest, než očekávám.

Co Tě naštve: Nevím o ničem, co by mne mohlo při vlastním výprasku nějak výrazněji naštvat.
Jinak je tomu samozřejmě na Aryonově spankingovém deníku. Tam mne vždy naštvou reakce takzvaně mimo mísu od někoho, kdo spankingu vůbec nerozumí a navíc je to netolerantní křupan. Ale takových reakcí dramaticky ubylo. A pak také mlčení „spankingových lidí“ k většině příspěvků na deníku.

Coming out: (ano/ne) Vnitřní určitě ano, u mne proběhl už hodně dávno.
Vnější ano jen před lidmi, kterým výprasky něco říkají.
Před těmi, u kterých nelze očekávat, že by to pochopili, ne. Tady nevidím žádný důvod, proč ano.
Kdy proběhlo a jak dopadlo Tvé “poprvé”? Už velmi dávno, bylo to před Velikonocemi na vysokoškolských kolejích, byla skoro z Valašska, takže dostala na holou jalovcem, ze kterého jsem ale odstranil ostré jehličky. Výprask se líbil, ale její punčocháče obnažování pozadí ve zdraví nepřežily.

Když si vzpomeneš na své začátky - vidíš zpětně nějaké své “omyly”? Jak a jak dlouho jsi se “zaučoval” v oboru? Co Ti třeba pomohlo dojít tam, kde jsi dnes? Vzhledem k tomu, že to byla doba hluboko před-internetová a společnost byla naprosto uzavřená, tak mně trvalo poměrně dlouho, než jsem pochopil, že spanking vzrušuje nejen mne, to mně bylo jasné asi v páté třídě, a další muže, to jsem pochopil po zhlédnutí Postřižin a Nepraktových obrázků v Dikobrazu, ale i dívky, které jsou na opačné straně vařečky. Byly samozřejmě i jiné indicie jako spankingové scény v televizních inscenacích, pohádkách (Ferda Mravenec) a filmech.  A na Velikonoční pondělí byly ve zprávách reportáže z velikonočních výprasků. Jednou tam byla reportáž z Ratíškovic, kde hoši z místního folklórního souboru jezdili za děvčaty na voze taženém koňmi a měli s sebou dřevěnou lavici, na kterou se muselo děvče v kroji položit, hoši jí vyhrnuli sukně a dívka dostala výprask pomlázkou. Tak tohle období tápání bych určitě zkrátil včetně pochopení toho, že jsou dívky, které nejen tolerují, když dostanou naplácáno, ale že se jim to opravdu líbí. A nejen nějaké mírné naplácání, ale opravdový výprask.

Co konkrétně Tě na výprascích “bere”? K výprasku potřebuji důvod a nejvíc mne vzrušuje ta část scény nevyhnutelně směřující k výprasku, odhalení důvodu k výprasku, „vyšetřování“, přiznání, stanovení trestu a nástup k výkonu trestu jako například: „Přines si z kuchyně vařečku! Postav se čelem k opěradlu židle! Vyhrň si sukni a ohni se přes opěradlo, lokty na sedák!“ a pak stažení kalhotek ke kolenům a následný pleskavý zvuk vařečky na holém postupně se červenajícím pozadí. Ale skvělé je i oddalování výprasku, losování počtu ran a vyplácecích nástrojů a podobně.
Stal se Ti někdy při výprasku jedním slovem - “trapas”? Větší trapas se mně nestal. Snad jedině ty roztržené punčocháče a pak stopy na pozadí, které neměly být.

Jaký nejkrutější trest jsi kdy udělil? (kolik, za co atd ;) Mohlo to být tak 250 ran samozřejmě na holou různými nástroji většinou rákoskou. A bylo to určitě za nějaký naprosto malicherný prohřešek, který si již nepamatuji.  Jiný výprask, který nebyl krutý ani tak počtem ran, ale pozicí, kdy od pasu dolů obnažená delikventka byla na zádech s nohama směřujícíma za hlavu. Bylo to 100 ran lískovým prutem za reálný prohřešek, za neustálé oddalování termínů zkoušek. Delikventka distančně studovala vysokou školu.

Co si myslíš o české spankingové popř. bdsm scéně? Komunikuješ s ostatními spankery? Občas komunikuji s Makimou (viz rozhovor s Makimou na Caning.cz), ale vzhledem ke vzdálenosti, která nás dělí a zaneprázdnění obou, se jedná pouze o elektronickou komunikaci. Pokud mně to časově vychází, tak se zúčastňuji zasedání spankingového soudu. Ale vzdálenost mezi Brnem a Prahou po nejdelší jeden a půl pruhé dálnici na světě mně v tom často brání. Kromě Caning.cz, Makimy, diskuzních fór na Lapiduch.cz, aktivit kolem BDSM klubu Ateliér, Paní Vychovatelky a Aryonova spankingového deníku je na naší spankingové scéně prakticky mrtvo. Je to škoda, protože určitě máme spankingové kořeny. Máme jediný spankingový svátek na světě, tedy Velikonoční pondělí. Když jsem o Velikonočním pondělí napsal jedné Američance, tak se k nám chtěla odstěhovat.  Máme pohádky a filmy s pěknými spankingovými scénami. U nás existuje řada příležitostí pro spankingovou turistiku jako je velikonoční víkend na Moravě, spankingové programy na hradech a v soukromých penzionech, spankingová vězení apod.
BDSM scénu si netroufám hodnotit.

Kde sháníš nástroje a co všechno máš ve své sbírce? (možno i foto ;) Mám pár rákosek a metlu od Šerifa, nějaké nástroje z Ateliéru a pak všelijak.

Kde čerpáš inspiraci? Inspiraci čerpám komunikací se čtenáři a čtenářkami Aryonova spankingového deníku, při zasedáních spankingového soudu a na internetu.
Co na Tvou nevšední zálibu okolí? Vědí to o Tobě? Okolí o mé spankingové zálibě (dom i switch) ví, ale některé detaily zůstávají utajeny.

Co bys rád vzkázal čtenářům Caning.cz - a nejen jim? Všem, které vzrušuje spanking, bych chtěl vzkázat, že to není nic neobvyklého, něco, co by měli navždycky dusit jen v sobě.
Je to něco, co obohacuje náš erotický život, co z nás dělá něco jiného než obyčejné vanilky. Podle knihy Psychologie spankingu, kde se autorka ptala spankingově pozitivních jedinců, zda by chtěli být bez této zvláštnosti, tak prakticky jednoznačná odpověď všech byla, že ne. A tak je to i se mnou.
Prvním krokem je samozřejmě pochopení této skutečnosti, dalším krokem je pak hledání přátel a partnerů, kteří jsou na tom obdobně. Hledání internetové a následně osobní. Každý si může zvolit, zda zůstane jen u toho kroku prvního nebo se odhodlá i k těm dalším. Ty další kroky samozřejmě znamenají další spankingové obohacení.
Osobně mám s konsenzuálními výprasky (ty, co se líbí oběma stranám) jen pozitivní zkušenosti.

pondělí 2. srpna 2010

Tua

Dobrý den. Četla jsem si několik článků v rubrice Spankingový profil a napadalo mě, že bych také ráda přispěla.

Poznámka: Tua je autorkou povídky O Davidovi a Zuzaně.
 
Výprasky mě přitahovaly už odmalička.. Na druhou stranu jsem se jich ale jako každé dítě bála. Neuměla jsem si to vysvětlit. Pamatuji si, že když běžel v televizi film, a hrozilo, že v něm někdo dostane na zadek, odešla jsem do vedlejšího pokoje. Běhal mi mráz po zádech a asi jsem se i styděla. Doma jsem dostávala jen zřídkakdy, většinou od matky za nějaké drzosti, nebo neposlušnost, ale nejčastěji mi stačilo vařečkou jenom pohrozit. Matka výprasky nijak zvlášť neuznávala, a mám pocit, že jí byly stejně nepříjemné jako mně. Chytila mě vždy za loket a vysázela mi několik rychlých ran přes sukni. Nepamatuji se, že by mě kdy ohnula přes koleno, nebo mi sukni vykasala. Od dvanácti nebo třinácti let už mě nebila vůbec, maximálně mi vlepila pár facek.

Když jsem byla starší, začala jsem si vše více uvědomovat a postupně se s tím smiřovat (i v pubertě jsem se za sebe v tomto ohledu velmi styděla). Často jsem si vymýšlela různé příběhy a situace, a hned vzápětí jsem si slibovala, že už to nikdy dělat nebudu. Příběhy sbírám a vymýšlím dodnes.

Můj oblíbený nástroj je vařečka, ale občas stačí i ruka. Rákoskou jsem nikdy nedostala a tak mě trochu děsí. Nejraděj mám polohu přes koleno. Výprasky na holou uznávám jen jako zcela výjimečný trest.

Občas stále přemýšlím, proč jsem taková, jaká jsem a nebylo by mi lépe, kdybych byla jako většina ostatních, „normální“. Žel, nemá smysl truchlit nad něčím o čem stejně nelze rozhodovat. 

Zdraví Tua

středa 30. června 2010

Tomáš

    Spanking pro mě znamená především příjemnou podívanou na pěkné zadečky, na které dívky či ženy dostávají výprask. Jsem tedy v tomto oboru SM teoretik, nebo lépe řečeno voyaer. Mám raději kresby, protože na nich je zpravidla vše podstatné vyjádřeno mnohem přesvědčivěji – brzy jsem pochopil, že holky, nastavující na fotografiích a filmech holý zadek rákosce, nedostávají skutečný výprask Kdyby nějaká cestovní kancelář pořádala tématické zájezdy do minulosti, určitě bych se jel podívat na mrskání nezbedných žen na pranýři. Kdyby mi ale kat podal metlu, abych exekuci provedl sám, určitě by se mi roztřásly ruce a utekl bych.

    Nikdy jsem na zadek nedostal a také po tom netoužím. Ode mě dostala výprask jednou manželka a jednou starší dcera (ta mladší si z toho vzala poučení a tak nikdy bita být nemusela); byl jsem k tomu ale více méně donucen.  V druhém případě manželkou a v prvním nepřímo tchýní. Manželka je o několik let starší než já a když jsme se brali, bylo jí 26 let. Asi rok jsme bydleli u jejích rodičů a tchýně mě měla velmi ráda, a v případě neshod vždy stála na mé straně. Manželka to velmi těžce nesla a tak netrvalo dlouho a začala se s matkou hádat. Byla při tom dost sprostá a když se tchýně dala do pláče, dostal jsem zlost, doběhl do kuchyně pro vařečku a položil si manželku na klín. Když si teď na to vzpomínám, mám dojem, že celý výprask byl v režii tchýně. Nic nenamítala, že má být její dcera bita, když jsem jí ale stáhl kalhotky (z obrázků Jiřího Wintera - Neprakty jsem věděl, že výprask se dává na holou zadnici), řekla: „Tomášku, vařečkou ne.“ Odložil jsem tedy vařečku a naplácal manželce rukou. Sice chvilku protestovala, pak ale začala brečet - bolet to muselo. A tchýně se zase ozvala: „Tomášku, to stačí.“ Přestal jsem tedy a donutil manželku, aby před svou matkou poklekla a odprosila jí, a odešel jsem. Co si řekly, nevím. Doložku nejvyšších výhod v ložnici jsem neztratil a žena mi řekla, že si sice výprask zasloužila, ale že už to nesmím nikdy udělat. Vyhověl jsem jí. Starší dcera byla bita v pubertě ze skoro stejných důvodů. Když už manželka nedokázala její přezíravé chování vydržet, utrhla na dvorku z meruňky prut, a já jsem musel přehnaně sebevědomé třináctileté dceři stáhnout kalhotky a nasekat na zadek. V obou případech jsem byl velmi překvapen, že se nedostavily příjemné pocity, které jsem míval, prohlížel-li jsem si výprask na obrázku. Asi to bylo tím, že jsem trestal ženy, které jsem měl velmi rád.

    První takovou exekuci jsem viděl, když mě bylo osm let a byl jsem na pionýrském táboře. Vymkl jsem si kotník a musel jsem ležet s nohou přivázanou na kladce na ošetřovně. Byla tam se mnou asi o rok starší holka, která se zřejmě nudila a tak jednou vylila vázu plnou vody na kuchařky, které pod naším oknem hrály na verandě karty. Pak rychle zalezla do postele a předstírala, že spí. Vzápětí se otevřely dveře a na ošetřovnu vběhla mokrá kuchařka s vařečkou v ruce. Rychle se zorientovala, strhla z holky peřinu, vyhrnula jí noční košili a naplácala jí na zadek.  Líbilo se mi to tak moc, že jsem se do holky zamiloval. Asi za pět let jsem našel u tety na půdě předválečné (dnes bychom řekli comixové) časopisy Punťa. Kromě krásných vyprávění o pěkných pejscích tam byly i příběhy o nezbedné primánce Máje, a v jednom z nich dostávala na zadek metlou za nepříliš dobré vysvědčení. Pointa příběhu byla v tom, že si v očekávání výprasku strčila do kalhotek polštářek. Dodnes si pamatuji verš:

„Metla sviští, jen to mlaská,

podhlavníček v gatích praská.

Táta svým očím nevěří,

z milé Máji lítá peří.“

Uprosil jsem tetu, aby mi je půjčila a do doby, než začal Neprakta kreslit  do Dikobrazu vtipy se stejnou tématikou jsem se k ničemu podobnému dlouho nedostal (kromě filmu Cech panen Kutnohorských, který jsem viděl alespoň desetkrát). Pak až na konci minulého století, díky internetu… Tehdy jsem také uvažoval o napsání první povídky. Byla to „Nezbedná dívka“, ve které nešlo o nic jiného než o výprask. V těch dalších jsem se snažil popsat i okolnosti, které k němu vedly; několikrát se mi to, mám alespoň takový dojem, povedlo. Nejsem nijak plodný autor; to, co jste si ode mne přečetli za rok, jsem postupně psal asi deset let.

    To, že mě spanking zajímá jen jako bolestivý trest, který je aplikován výhradně na ženy, se odráží i v mých povídkách. Velmi mě mrzí neúspěch „knížkové série“, který jsem považoval za velmi zdařilý sci-fi seriál. Nemám, bohužel, nadání Fulgura, který mě dokáže nádherným příběhem a dokonalou češtinou vždy nadchnout a velmi milé se mi zdají povídky Katariny. Nemám rád, když autor vzhledem k chabé slovní zásobě používá vulgarismy a to se na tomto blogu, na rozdíl od mnoha jiných, nestává.

Teď mám rozepsané tři povídky, něco jim ale stále chybí. Snad na to brzy přijdu a doufám, že se pak budou líbit.

úterý 18. května 2010

Katarina - rozhovor s Libertinem

Ahoj Katarino, děkuji, že jsi našla chuť a čas trochu si popovídat a doplnit tak čtenářům jejich pohled na Tebe, jako nejpilnější autorku na blogu. Dodatečně gratuluji.

Ahoj Libertine, i já  děkuji za Tvůj čas a nápad udělat se mnou rozhovor, protože jsem profil neměla v plánu.

Jak jsi se vlastně  ke psaní spankových povídek dostala? Psala jsi je už  dříve (pokud ano, tak kam) nebo jsi dříve psala na jiná  témata?

Při brouzdání světem spankingového internetu jsem narazila na Aryonův blog, který  mne potěšil množstvím nebrutálních videí a pestrostí příjemných povídek. Nějakou dobu jsem byla jen pasivní čtenář, ale pomyslný pohár se naplňoval. První nápad, že bych mohla přispět nějakou povídkou, vznikl při čtení těch Tomášových, které se mi líbily - rozhoupala mne až povedená Rabínova moudrá slova, ve stejné době vznikly i hezké povídky Fulgura  Asi dostanu a Tomášova Nevěrná žena. Řekla jsem si, že také nejsem žádná spisovatelská star, ale když využívám služeb deníku, tak proč také nepřispět svou troškou. Vlastně úplně prvně, když jsem ještě na Aryona nenarazila, tak jsem plánovala napsat povídku pro Dívčiny, ale pak mě odradila tvrdost povídek pro veřejnost a úvod – bičování žen...

Také jsem teď někde slyšela názor, že ženy mají snahu se nějak umělecky realizovat – někdo vyšívá, tančí, batikuje, kreslí, já jsem si zvolila amatérské psaní... Mozek relaxuje a utíká do fantazijního světa.



Zjevně  píšeš rychle. Jak vypadá  vlastně Tvoje autorská  dílna? Hodně opravuješ, přepisuješ, nebo prostě  vypálíš text více méně načisto poté, co se dostaví nápad a je volná chvilka? A dáváš ho číst před odesláním třeba svému partnerovi nebo ho rovnou odešleš sama?
Nápady přicházejí  nečekaně, často v autobuse cestou do práce, kdy ještě  tak trochu spím. Zde tedy vzniká základní kámen. Na to pak nabaluji stručný děj, hlavu  a patu. Pak usedám k počítači a příběh jako takový, detaily, dialogy, to už vzniká nějak samo. Vzhledem k času někdy na jeden zátah nebo postupně. Někdy mi manžel kouká přes rameno, ale konečnou povídku odesílám až Aryonovi.

Jaký  máš vztah ke svým povídkám a mohla bys vybrat tři, které  máš (bez ohledu na reakci čtenářů) sama nejraději?

Tady bych asi začala povídkou Měli jsme dohodu. Rovnocenný pracovní a manželský  pár si hraje v práci. Jaké asi musí být příjemné napětí, když manžel má celý den atraktivní ženu na očích a jen on ví, co se skrývá pod šaty. A ona jednou odloží konzervativní pracovní kostým a obleče něco odvážnějšího... Povídka Pochopil se u mne pojí s nepopsatelným pocitem při vstupu do Panteonu, tajemností místa a náturou Itálie. A  v poslední řadě se mi zalíbil Bodyguard, ačkoliv jsem více dílů neměla původně v plánu, ale tomu párečku nelze odolat.

Tvoje povídky střídají  současnost s minulostí, vzdálené končiny i domácí prostředí, jsou občas romantické, někdy realističtější. Kde bereš náměty ? (četba, filmy, cestování, realita atd.)?
Vše jsi již vyjmenoval v závorce :-) Nápady vznikají opravdu různě, někdy jen scéna z kovbojského filmu, věta z romantického filmu, jindy opravdu místo z dovolené, atmosféra města, uličky, stavby, fronta v Obi. Najednou přijde záblesk inspirace a příběh vzniká sám. Když už inspirace uvadá, tak sáhnu po pasáži z knihy J.L.Rowland Tetovaná konkubína – detektivova manželka čeká na návrat svého muže  (samuraje) z vyšetřování s očekáváním, co bude dál, protože neposlechla jeho příkaz, což bylo v Japonsku v 16.st nemyslitelné. Je to krásná pasáž. Plná obav, odvahy, lásky, touhy po ní i svobodě, odpuštění. Dává mi inspiraci v psaní, prostě jen popsanou atmosférou. Spanking tam není, ale v posteli nakonec skončí.

Ve svých povídkách (s výjimkou našeho společného Sultána) dáváš jasně  najevo, že pro Tebe je spank M/F jasným favoritem. Zkusila jsi někdy nebo dovedeš si představit i jinou variantu (F/F v jedné nebo druhé podobě nebo F/M)?

Tady bude odpověď krátká  – neumím a nezkusila. Prostě mi M/F přirozeně sedí  a v páru nám to vyhovuje. Jinou roli jsem si v Sultánovi zkusila ráda, přestože jsem mohla příběh vést jinudy, bylo to něco nového a nevadilo mi to.

Mohla by ses nám blíže představit? Věkové kategorie asi znáš, chceš něco dodat o svém manželovi, o svém dětství a „uvědomování si“ obliby výprasků? Kdy a jak se to vlastně u Tebe projevilo? A jak vlastně vznikl Tvůj autorský pseudonym?

Spadám do kategorie 20-30. To, že nejsem vanilka se objevilo již v dětství, asi kolem 10-12ti let. Doma se upřednostňovala spíše domluva ústní než ruční, což ale asi nehraje roli. Myslím, že když už se člověk jednou narodí spankově pozitivní, tak je jen otázkou času, kdy se to projeví, ať už vyrůstá v jakékoliv rodině. Nevím jak jiní, ale já jsem si před spaním v hlavě přehrávala různé příběhy, něco jako pohádka na dobrou noc. Nejednalo se ale o prince s princeznou, co po polibku žili šťastně až do smrti, ale při tom polibku si princeznička hladila červenou prdelku. Během dospívání mi ale přišlo divné spojovat výprask s věcí tak odlišnou jako je sex, ale v době internetu se člověk k informacím dostane snadno, takže doba tápání byla ulehčena. První dospělý výprask prostě tak nějak vznikl, neinicioval ho nikdo, přišlo jedno plácnutí jen tak a kladná reakce z mé strany, partner pochopil  a přistávaly další pleskance...

Katarina vznikla na motivy Zkrocení zlé ženy - W.Shakespeare jistě odpustí,  že jsem si vypůjčila jeho postavu, ale uchvátila mne představitelka Katariny, kterou na Letních Shakespearovských slavnostech před mnoha lety báječně zahrála po boku M. Dlouhého mne neznámá slovenská herečka. 

Jak moc se liší fantazie ve Tvých povídkách od Tvého vlastního života? Nechci Ti lézt příliš  do soukromí, ale můžeš se k tomu trochu vyjádřit? Jaké jsou Tvoje spankové a případně další preference (podle Tvých povídek jsi zjevně mix lehce submisivní ženy a ženy provokatérky/hecířky)?  Kdo případné výprasky iniciuje, Ty nebo manžel?
Realita je rozhodně jiná než povídky, minimálně v tom, že mé ženské postavy dostávají mnohdy víc, než já bych kdy připustila (představa zvědavých pohledů na můj zadeček ráno ve společné dámské šatně v práci, no, nic moc...). Práh bolesti mám spíše nižší, mám raději, když se k němu jen přiblížím a bolest nepřevládne nad vzrušením, na bolesti jako takové nevidím nic vzrušujícího, příjemná by měla být celá atmosféra situace. Iniciátor se různí, záleží na situaci, náladě, času, myslím, že nikdo nepřevažuje.

Oba protipóly preferencí využívám s jasným záměrem. Ve které z nás není malý čertík? Takže ano, Kateřina se občas vyklube a v rudém prádle provokuje svého Petruchia, ale ví jak to skončí :-) Ale i submisivní holčička s copánky, v růžových kalhotkách přehnutá přes koleno, má své kouzlo. 

Jsou trestné  nástroje, které máš vysloveně  ráda nebo naopak nerada? Máš ráda i další pomůcky (vibrátory, skřipce atd.) a další formy projevů  submisivity (poziční tresty, bondage atd.)?  Hrajete pro zpestření také různé  hry apod.?

Obecně mám raději tupější pocity, než ostrý dopad rákosky.  Takže všudypřítomná ruka, pravítko na stole, kartáč a jiné praktické věci převažují. Tady tak trochu překáží tenké panelákové stěny, takže jsem našla zalíbení v tišších formách projevů submisivity – poziční tresty mezi ně nepatří, nic mi neříkají, stejně tak jako převleky a hry – tady už musí být oba dobří herci, aby se vše povedlo ke spokojenosti obou, v povídce může pisatel vymýšlet dialogy a scénky klidně měsíc, ale večerní hraní je pak ´naostro´. Vlastně žádná z povídek nevychází z mých zážitků a ani se žádná nestala návodem k domácí scénce, jakoby to pro mne byly dva jiné světy. Scénky s neposlušnou uklízečkou nebo drzou sestřičkou - to pro mě moc není, člověk pak jakoby není sám sebou, musí si najednou na něco hrát, ale to je jen můj názor. Ale s bondage ses trefil – je jasným vyjádření, kdo je pánem situace a hlavně jak velká je důvěra mezi partnery.

Často jsou hrdinkami Tvých povídek pěkní „spratkové“. Jaký k nim máš vlastně vztah? Rozlišuješ výchovné, trestné, relaxační, erotické apod. výprasky? A Tvůj hrdina musí být za všech okolností „klaďas“ bez poskvrnky?
Vlastně vždy se do hrdinky musím vcítit a sžít se s ní, abych mohla psát, takže se to různí  podle nálady. Například Lily vznikla při pár cestách do práce s partou náctiletých slečen, kdy mi cukala ruka (přestože F/F mne normálně neláká).  Napadlo mě, že takový spratek by se do povídek báječně hodil. Když ale mám klidnou náladu, pohodovou mysl, chvíli bez starostí, tak mysl odpočívá vymýšlením, jak asi by si ta děvčica mohla hezky užít a  bude to spíš erotický výprask...

Co se rozlišení reálných výprasků týče, řekla bych, že v naprosté většině  případů se u mne jedná o formu předehry, stres a depku by mi asi 25 neodehnalo, na výprask i psaní povídek musím mít čistou hlavu a užít si situaci, jediná povídka, kterou jsem psala naštvaná na celý svět byla Co kdybych. Na druhou stranu mě ale pár plesknutí, třeba i nečekaných, zase vrací do ´tady a teď´, když lítám myšlenkami mimo a nemůžu se vymotat z řešení nějakého problému, špatné nálady apod.

S povídkovým hrdinou to je jednoduché – v  případě, že má „vychovávat“, tak by minimálně v té chvíli měl mít jakousi morální  převahu, aneb já jsem kravinu neudělal, ty ano, tak dostaneš. V každém případě se ale snažím volit výprasky chtěné, případně zasloužené, ale ženou odsouhlasené, i když třeba jen v tichosti sama před sebou. V případě erotického výprasku to nemusí být Pan Dokonalý, ale od koho jiného by se nám ženám výprask líbil, než od něho? Zmalovat zadek si jen tak od někoho asi nenecháme. 

Je fakt, že počet čtenářů tohoto blogu výrazně  převyšuje počet čtenářek (minulá  Aryonova anketa to potvrdila). Jak si to Ty vysvětluješ?

Výsledek ankety mě vážně  překvapuje, a to hned z několika důvodů (určitou převahu mužů bych byla ochotná připustit, ale tady je rozdíl velký):
muži většinou upřednostňují vizuální podněty, kterých je nejspíš více na specializovaných webech, zde je dost povídek – ženy naopak rády čtou erotickou, romantickou literaturu
ženy se možná více stydí o takovém tématu hovořit veřejně, zde mají možnost anonymity a ochranu „davu“
řekla bych, že hodně žen si nechce moc určité preference v osobním životě připustit, proto mohou hledat své představy na internetu, zde
ale je mi jasné, že existuje nespočet důvodů a úvah, proč anketa vypadá tak, jak vypadá (muži mají méně práce a více času sednout k PC, doma si neplácnou, tak alespoň jinde si o tom přečíst a tak :-)


Velikonoce už  jsou za námi, ale jak vidíš anglosaskou tradici „Birthday Spanking“ aneb narozeninový výprask? Mně je to moc sympatické konání a u nás zatím zcela opomíjené, zatímco z Valentina se udělal téměř masový svátek.

Někde jsem četla, že tato tradice vznikla jako návaznost na první poplácání miminka doktorem, aby se probudilo k životu. Pokud BS funguje v kruhu rodinném jako forma tradice s ohledem na úctu k dětem a jejich věk, tak proč ne, asi vždy záleží na povaze dítěte a vlastně celé rodiny, jak se k této netradiční tradici staví a hlavně jak ji pojmou.... Někde rodiče symbolicky poplácají jen své děcko s jedním plesknutím navíc, to aby se i ten další rok hezky žilo, někde to funguje v rámci blízké rodiny a účastní se na probouzení k dalšímu roku života (třeba tatínka) i tetička a strýček při oslavě a rodina má z toho legraci. Mezi přáteli to je pak zábava v partě za přispění alkoholu, asi jako náš táborový hobl končící hozením do potoka či rybníka, takže tady je to také sranda.  No a manželé, ti ať si dělají, co chtějí :-) Popravdě, sama jsem takovou rodinnou oslavu nezažila.

Děkuji za příjemné popovídání, Katarino, a přeji hodně dalších nápadů a jimi vyvolaných povídek, na které se čtenáři, včetně mne, již určitě těší.

I já děkuji, nápadů  je zatím stále dost, snad bude dost času i na ty povídky. A Ty už také zase začni psát.

úterý 11. května 2010

Martin

Jméno : Martin
Bydliště : Praha
Preference : více submisivní než dominantní, ale neodmítám to

Uvádíš preferenci výprask přijímat, ale i dávat. Jak to tedy vlastně je?

Nejdříve jsem začal v roli toho, který výprask dostává. Ale postupem času se u partnerky objevila zvědovost taková, že chtěla také vyzkoušet, jaké to je a já souhlasil. Postupně se učím být nesmlouvavý vyplácející. Mám pocit a teď vlastně již zkušenost, že poznat druhý konec nástroje jen pomůže poznat pocity partnera a hru obohatí a podstatně rozšíří.

Jaké je tvé zaměření v oblasti spankingu, máš preferované nástroje?

Mezi mé nejoblíbenější nástroje patří pásek a teď už i rákoska. Z té jsem měl nejdříve docela strach, ale dobrý pružný nástroj v rukou člověka, kterému důvěřujete, dovede své. Pro větší výprask je potřeba raději pevně přivázat.

Kdy jsi se spankingem začal?

Že mne nějaký druh spanking vzrušuje, i když jsem ještě o spankingu nic nevěděl, jsem poznal již na konci puberty. Pravítko a lehký výprask přes postavený penis mne vzrušoval. Potom dlouhou dobu nic a až s partnerkou troche svazování a lehký výprask páskem je vlastně začátek.

V minulé odpovědi zmiňuješ výprask i jinak než jen na zadek. Chceš k tomu něco dodat?

Ani moc ne. Ne, že bych o tom nechtěl mluvit, ale nevím co dodat. Nejsem zaměřen pouze na výprask přes zadek. Výprask je pro mne jednou ze součástí BDSM, kde lehký výprask přes jiné části těla, svorky na citlivých místech těla, ale i případné kapky vosku a pevné spoutání patří k mému zájmu.

Máš v plánu, pokud by se uskutečnil, zúčastnit se srazu ?

Ano rád. Zúčastnil jsem se již jednoho z Aryonových srazů a bylo to příjemné setkání s podobně zaměřenými lidmi. Po rozpačitém začátku jsme nakonec prožili příjemné delší odpoledne s povídáním, zkoušením různých nástrojů v reálném použití a nakonec i dvě “předvedení” trestu s rukou lady Charis.

Chceš ještě něco doplnit ?

Pokud se objeví dotazu čtenářů deníku, tak se odpovědi nebráním.

středa 5. května 2010

Slečna vařečka

Dnes bych vám chtěl představit Slečnu vařečku.
Mailová adresa na Slečnu vařečku je
slecnavarecka(zavináč)centrum(tečka)cz.

Slečno vařečko, tvoje přezdívka je nám jasná, když se podíváme na tvůj profil. Jaké výprasky máš ráda a je opravdu vařečka tvým nejoblíbenějším nástrojem?

Mám raději, když holka vyplácí holku. Je to takové něžnější a holky mají krásnější pozadí. Jinak vyplácím kamošku, občas když máme čas a domluvíme se spolu. Jinak ráda bych nastavila i zadeček někomu já, ale nějaké Pěkné Mamince, ne někomu, kdo bude surovej, výprask od kluka mne moc nezajímá ani neláká, ani vyplácet kluka mne moc nebere.
Na vyplácení mám ráda polohu přes koleno. Je to jako malá holčička, co dostává, ale i přes opěradlo apod.
Vařečku mám opravdu ráda, dělá pěkná kolečka obzvláště když ji namočíš vodou. To je potom mlaskot a nestojí to tolik námahy. To pak dostaneš 25 a cejtíš se jako by jich bylo 50.
Jinak vařečka je super ,ale když plácaš rukou na holej zadeček, je to daleko krásnějši pocit, to mi věř.


Poslal jsem slečně vařečce pár doplňujících otázek a s jejím svolením je zveřejňuji. Dawe


Prozradíš alespoň své křestní jméno?

Ráda zůstávám v anonymitě takže ti neřeknu jak se jmenuji, zatím tedy ne.

Jsi jen na holky? Nevadila by tě přítomnost muže u vašeho dívčího výprasku?

Jsem na kluky, mám přítele a jsem s ním šťastná. Výprasky mám ráda intimně, o samotě, ne pro diváky, to ne. Beru to jen jako spanking, nic jiného.

Máš ráda výprask jen vařečkou, nebo i rukou či jiným nástrojem? Vlastníš nějaké zvláštní vařečky, s dírami a podobně?

Výprask vařečkou mám moc ráda, ale ráda i plácám rukou třeba na začátku výprasku, aby se zadeček pěkně prohřál a začervenal. Vařeckou už to jen dolaďuji, ono ruka pak také bolí. Vařeček mám dost a jaké mám to poznáš když si otevřeš můj profil zde. Ale nemám tam všechny, mám i nějaké doma, tam jich mám asi tak 20.

Dostávala jsi jako malá výprask vařečkou? Zlobila jsi někdy schválně aby jsi ho dostala? Od kdy na sobě pozoruješ zájem o výprask?

Dostávala jsem na zadek jako malá holka taky někdy, to z nás asi každý a kdo ne tak se k tomu bojí přiznat. Schválně jsem nikdy nezlobila, pokaždé to bylo za trest. Od kdy to na sobě pozoruji to ti fakt nepovím.

Ví o tvých zálibách přítel?

Partner to o mně ví, ale on na to není a já ho do ničeho nechci nutit.

Jsi u výprasku vzrušená? Nepředstavuješ si nebo nechtěla bys i něco víc?

Vzrušená bývám, ale beru to prostě jen jako výchovný prostředek, ne jako hru. Ale je pravda, že už kamarádka mockrát dostala tak, že plakala.

Děkuji ti za zodpovězení otázek a měj se krásně.